Profesor Dušek si hned na úvod postěžoval, že jeho život se z přítmí a klidu vědeckých sálů a knihoven přesunul do mediálního prostoru, což se mu nelíbí. Jednalo se prý o nejstrašnější chvíle jeho pracovního života.

Nelíbí se mu, že někteří akademici přeskočili ze světa vědeckých debat, vedoucích se podle uznávaných pravidel, do světa médií a sociálních sítí, kde se hraje na silné titulky a prohlášení. Sám Dušek prý o tomto světě „nemá nejlepší mínění“ a myslí si, že o ovlivňuje život společnosti více, než by bylo správné.

„Já sám jsem stará dřevní struktura. Nemám žádné facebooky ani jiné sítě, nehodlám svůj život kontaminovat virtuálním světem. Chci si svůj život dožít ve svých 80 kilogramech uhlíku a jiných krásných látek a tudíž nejsem vůbec připravený na to, co někdo dělá za mými zády ve virtuálním prostoru,“ poznamenal k tomu profesor.

Pak popisoval, jak během března v Ústavu zdravotnických informací a statistiky krkolomně sháněli data o pandemii a dávali v rychlosti dohromady modely jejího vývoje. Nikomu proto nechce vyčítat, že v počátcích situaci kolem epidemie podcenil. Naopak se pustil do médií, která podle něj velmi vyděsila veřejnost.