„Účelem asociace je ochrana zvířat, zejména koček a psů, před týráním a péče o opuštěná, zraněná, nemocná či týraná zvířata, realizovaná zejména prostřednictvím koordinace projektů v oblasti ochrany zvířat a výchovné, publikační a osvětové činnosti. Jsme asociace, jejímž cílem je pomáhat již vzniklým a fungujícím útulkům, jakož i útulkům, které teprve plánují svoji činnost zahájit. Útulkům chceme poskytnout poradenství v oblasti jejich činnosti (péče o zvířata). Rovněž podporujeme dobrovolníky, kteří se sami a na své náklady starají o zvířata a pomáhají jim. Chceme zlepšit komunikaci mezi útulky navzájem, mezi útulky a státní správou a sjednotit podmínky pro adopci zvířat v ČR. Naší prioritou je vybudovat a prosadit jednotný kastrační program, který by fungoval v co nejvíce regionech ČR, a rovněž zajistit veterinární péči pro psy lidí bez domova.“ Tak popisuje asociaci Animae text na jejích webových stránkách. Předsedkyní tohoto spolku je veřejně známá postava – Jana Nečasová. Na transparentním účtu u Československé obchodní banky je nyní uloženo 257 tisíc korun. Nejštědřejším dárcem byl miliardář Daniel Křetínský (viz příloha), který asociaci poslal 100 tisíc korun. Třicet tisíc korun asociaci věnoval Petr Nečas, devadesát tisíc pak jeho firma Nestac Consulting. Třicet tisíc korun pak sama Jana Nečasová.

 

 

 

Daniel Křetínský je tak jediným opinion makerem – autoritou utvářející veřejné mínění – který Janě Nečasové zachoval přízeň po aféře, která v létě 2013 shodila vládu. „Prověřovali jsme zločineckou skupinu osob, která fungovala na základě klientelistických vazeb. Cílem skupiny měl být enormní zisk,“ prohlásil krátce po zásahu tehdejší šéf Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Robert Šlachta. Případ vyšetřovatelé později rozdělili na několik větví. Přestože vyšetřovatelé nešetřili nejtvrdšími termíny blížícími se ke zločinnému spiknutí, dodnes nebyl nikdo pravomocně odsouzen. A o zločinecké skupině, jak tvrdili vyšetřovatelé a státní zástupci, dnes nemůže být ani řeči.

O co přesně šlo? Jana Nečasová (dříve Nagyová), tehdejší premiér Petr Nečas a vysoký státní úředník Roman Boček měli podle obžaloby „v přesně nezjištěné době nejméně od 18. září 2012 do 6. listopadu 2012 v Praze a v Brně, konkrétně v prostorách pražského Hrzánského paláce, v pražské restauraci Vojanův dvůr, Kramářovy vily, Strakovy akademie, v sídle Českých drah, na blíže neustanoveném místě v Praze 8-Karlíně, v prostorách Poslanecké sněmovny Parlamentu, a to na jiných místech, než na kterých probíhala jednání Poslanecké sněmovny nebo jejích orgánů, v hotelu Holiday Inn v Brně, v areálu brněnského Výstaviště na adrese Výstaviště, jakož i na dalších doposud přesně nezjištěných místech slíbit úplatek poslancům ODS Petru Tluchořovi, Ivanu Fuksovi a Marku Šnajdrovi,“ když podpoří vládní úsporný balíček. Petr Nečas měl podle obžaloby vést prostřednictvím obviněných Jany Nečasové, dříve Nagyové, a Romana Bočka před veřejností utajovaná a konspirativní jednání se jmenovanými poslanci.

 

V rámci vyšetřování policisté z tehdejšího Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu nasadili desítky odposlechů. A po jejich vyhodnocení přišli s tím, že Jana Nečasová měla být motivována k zařizování určitých politických záležitostí prostřednictvím drahých darů. V obžalobě jich je nebývale obsáhlý výčet: šlo o kabelky, hodinky, obuv, oblečení, kožichy v řádech milionů korun. V obžalobě za takzvané politické trafiky pak následují pasáže z výslechů lidí, kteří Nečasovou obdarovávali. Nečasová, Nečas a Boček se měli podle vyšetřovatelů původně dopustit podplácení.

 

 

Jana Nečasová se pak měla dopustit zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby. Jako osoba s vysokoškolským vzděláním, při vysoké ceně přijatých darů, které si musela být vědoma, nelze než učinit závěr, že obv. Mgr. Jana Nečasová (dříve Nagyová) musela alespoň v hrubých rysech vědět, že taková nikoli běžná darování podléhají zdanění a že na ni, jako osobu, která získala dary majetek v ceně celkově několika milionů Kč, dopadá povinnost podat přiznání k dani a povinnost daň zaplatit. Pokud však přiznání k dani nepodala a příslušnému správci daně ani jinak neoznámila, že přijala dary podléhající zdanění, musela pokládat za nutné a nevyhnutelné, že příslušná darovací daň nebude řádně vyměřena a zaplacena. Byť lze dovodit, že pohnutkou obviněné nejspíš nebylo samo zkrácení fiskálních příjmů státu, ale spíše její vlastní obohacení, následek spočívající v poškození zájmu státu na správném vyměření daně a na příjmu z takové povinné platby byl nevyhnutelným důsledkem opomenutí obviněné; byl druhou stranou téže mince – toho, že si obviněná ponechala peníze, které by jinak musela na dani zaplatit. Pro popsanou vědomost o nevyhnutelnosti následku je namístě dovozovat, že se nejedná jen o pouhé srozumění s ním, ale o jeho chtění,“ stojí v závěru původní obžaloby, která čítala skoro 150 stránek textu.