Dan Vávra má za to, že dnešní česká společnost je rozvrácená, nefunkční a krátkozraká. Stačí se prý podívat na to, jak slavíme Vánoce, v jak žalostně osamělé svátky se Vánoce proměnily.

Kdysi bývalo zvykem, že se Vánoce slavily v širokém rodinném kruhu. Setkali se nejen bratři a sestry se svými rodiči, ale přimíchali se do toho ještě tetičky, strýčkové, babičky, dědečkové, bratranci, sestřenice, případně i jejich děti. Některé rodiny slaví v takovémto širokém kruhu Vánoce dodnes. Ale je jich menšina. Většina rodin slaví dnes Vánoce jen v tom nejužším kruhu, ve dvou nebo ve třech lidech, často bez otce či bez maminky, protože rodiče se už před lety rozvedli. Takovýto obraz české atomizované společnosti se Vávrovi jeví jako velmi smutný a rozvrácený.

„Naprosto nerozporuji, že mít děti je někdy příšerná řehole. Taky to dost leze do peněz. A člověk má o dost míň času na svoje koníčky a práci. Obzvláště pro matky je dítě zásadní překážka v kariéře. Jakožto poměrně velký sobec to vím moc dobře. Jenže každá mince má dvě strany. Třeba ty Vánoce. Anebo že vám má v důchodu kdo utírat prdel. Zdá se mi takřka neuvěřitelné, jak si dnešní lidé neuvědomují, že život nekončí ve třiceti (při troše štěstí), že každá kariéra jednou skončí a že lidé umírají. Nemůžou si to uvědomovat, protože jinak by jim došlo, že tímhle stylem života skončí v šedesáti sami, eventuálně s hroutící se dcerou samoživitelkou na krku a nebudou mít na světě nikoho, kdo by jim pomohl, vzpomněl si na ně a nedejbože mu na nich záleželo. Skončí jako kůl v plotě a budou moci vzpomínat na svoji „kariéru“ v korporátu, kde to dotáhli na manažera/ku, který měl zadara firemní tédéíčko, šéfoval deseti lidem a dostával čtrnáct platů,“ napsal Vávra na blogu iDNES.cz.

• Celý komentář naleznete zde.

Vývojář má za to, že budovat kariéru nemá být smyslem života. Práce je jen způsob obživy, nic víc. Bohužel ve jménu kariéry je rodina ničena. Ve jménu kariéry je kladen důraz na svobodu jednotlivce, který nesmí být omezován svazky s dalšími členy rodiny. „Ve Švédsku socialisté v 70. letech přišli s ‚přelomovým‘ programem ‚Rodina budoucnosti‘. Měl stvořit moderní společnost, kde bude důraz kladen na nezávislost každého občana, jemuž ve štěstí nesmějí bránit ani vztahy k dětem, partnerům či rodičům. Po čtyřiceti letech experimentu sociálního inženýrství se 50 % švédských domácností skládá pouze z jednoho bezdětného člověka... Cože? Kristova noho! Existuje hrůzostrašnější představa ‚rodiny budoucnosti‘? Tohle chceme?“ zeptal se Vávra.

Kvůli tomu, jak je česká společnost atomizována, dnes pociťujeme nedostatek bytů, pokračoval Vávra s tím, že tato atomizace má ještě více stinných stránek. Rodič samoživitel má plné ruce práce s tím, aby uživil sebe a své dítě, případně své děti. Mívá také nárok na sociální dávky, takže tato atomizace fakticky zatěžuje sociální systém.  

„Jenže mít děti a mít víc než jedno není jen o sobeckém zajištění sama sebe, ale především o zajištění dětí samotných a rodiny jako celku. Je fascinující, jak si tuhle naprosto samozřejmou a očividnou věc dnes skoro nikdo neuvědomuje. Jímá mě úžas vždycky, když nějaký emancipovaný liberál prohlásí, že na tom, vychovávat dítě sám jako samoživitel/ka bez partnera, není nic špatného. Je to přece každého věc a naprosto v pohodě. Ne není. Je to bezohledná sobecká prasečina páchaná především na tom dítěti, která ho bude provázet celý jeho život a díky které bude mít takřka všechno těžší než ostatní,“ rozpálil se Vávra.

Široký rodinný klan dokáže dětem předat více zkušeností do života a členové rodiny mohou podat pomocnou ruku rychleji a účinněji než tolik vzývaný sociální stát, když se jeden ze členů v klanu ocitne v trablích.

Nejhorší na budování kariéry a kašlání na rodinu pak podle Vávry je, že tito lidé zemřou v zapomnění a vůbec nic po nich nezůstane.