Sněmovní vyšetřovací komise, jež se zabývala okolnostmi privatizace společnosti OKD, došla po dvouleté práci ke svým závěrům. Jak v ČT informovala Daniela Písařovicová, komise hodlá podat 14 trestních oznámení, mezi nimiž jsou jména bývalého premiéra Bohuslava Sobotky a dalších ministrů. Závěry komise podepsalo všech 8 členů, ovšem Lubomír Zaorálek z komise musel odejít, když se stal ministrem kultury. Se závěry nesouhlasí, trestní oznámení jsou dle něj nepodložená.

Písařovicová zmínila, že Zaorálek byl do Událostí, komentářů pozván, ale z časových důvodů se nemohl zúčastnit a ostatní členové ČSSD také odmítli. Nicméně, konfrontovala se Zaorálkovým vyjádřením Lukáše Černohorského. „Určitě nestřílíme od boku. Když se podíváte do přílohy, kde jsou podrobně rozebrány ty skutky, ze kterých jsou podezírány ty konkrétní osoby, tak tam je i soupis možných trestných činů, kterých se mohli dopustit,“ tvrdil předseda komise. Josef Hájek dodal, že Zaorálek, když ještě byl v komisi, neměl problém s žádnou etapou, kterou komise řešila. „Měl problém s rokem 2004, který se týkal prodeje minoritního podílu, kde je angažovaný pan bývalý premiér Bohuslav Sobotka. Myslím, že pro něho to bylo vysvobození, že z té komise odešel, protože z mého pohledu ta komise byla absolutně apolitická, svědčí o tom i to, že 8 zbývajících členů souhlasilo se zprávou. Naším úkolem to nebylo řešit napříč politickým spektrem, ale řešit to skutečně od toho roku 1990 až do roku 2016, kdy došlo k vyhlášení úpadku společnosti.“

A pokračoval: „Otázka je ta, že to trvalo 15 let, než se rozhýbala Poslanecká sněmovna a zřídila tu komisi, protože předcházející období, když ve většině byla ODS nebo ČSSD, tak Sněmovna neměla tu sílu zřídit tu vyšetřovací komisi a nám se to teď, zaplať pánbůh, podařilo.“

Moderátorka pak zmínila i námitky Bohuslava Sobotky, který trestní oznámení považuje za „výhradně politicky motivované, populistické a taktéž zcela nepodložené“. Černohorský zdůraznil, že Sobotka byl předsedou prezidia Fondu národního majetku a zároveň ministrem financí, který měl na starost vyjednávání o ceně. „Problém nastal ve chvíli, kdy oni s panem Urbanem, tehdejším ministrem průmyslu a obchodu, předložili cenu, která ve výsledku neodpovídala té skutečné tržní ceně.“ Vývoj ceny byl podle něj dost divoký, a kdyby byla soutěž otevřená, tak se prý dosáhlo ceny mnohem vyšší.