Přibil napsal novou knihu s názvem Bod Evropa, úvodním tématem byla tedy literatura. Přibil tvrdil, že nyní v Čechách chybí literatura, která by definovala věci, které se dějí. Média podle něj tato témata zpracovávají jako tzv. pěnu dní, přitom témat, která by si zasloužila třeba i románové zpracování, je nespočet.

„Mám to štěstí, že třeba znám již několik let poměrně dobře paní Marii Benešovou. Vždycky jsem k ní vzhlížel jako k autoritě, jako k člověku, který je zárukou pro justici, že justice nebude ohýbána. Vnímal jsem ji jako poměrně statečnou ženu, za jistou prostořekostí jsem viděl schopnost říct si svůj vlastní názor navzdory tomu, kdo si co myslí. A tady se konají demonstrace a ona je člověkem, proti kterému přichází 150–300 tisíc lidí, jsou tam transparenty „Rudá Marie!“, přitom to byla antikomunistka, nevstoupila do strany, tak to je třeba jedno téma, které by si takové zpracování vyžádalo,“ mínil Přibil. Navrhoval pohled mladého člověka, který tyto demonstrace pořádá, ale za deset či patnáct let si toto zpětně připustí a uvědomí. „Tím nechci v žádném případě znevažovat tu velkou sílu nebo to, že se lidi sešli, zcela jistě jsou jejich ideály čestné a poctivé, nicméně myslím si, že v tomhle případě to dostoupilo do jisté krajnosti,“ dodal.

Zmínil Facebook a sociální sítě a poznamenal, že se zastánci demonstrací chovají „až příliš soudružsky“. „Teď jeden dokumentarista zveřejnil právě na sociální síti takový soudružsky agilní dopis, kde vyzýval svého skoro švagra, který pracuje pro Babiše...“ nejmenoval Přibil, ale Xaver Veselý odhalil, že se jedná o režiséra Víta Klusáka. „Mně to přijde jako z těch knih z padesátých let, kdo není s náma, toho pomalu pověsíme. Já jsem si to soukromě nazval ‚vlajkonoši kýčovitého humanismu‘, na druhé straně třeba ‚kořistníci‘, ale mám pocit, že ta druhá strana až takhle přespříliš nevystupuje vůči...“ nedokončil novinář kritiku propagátorů demonstrací. Ale dodal, že jeho slova se nemají vykládat jako obrana vlády.