Instalace Slovanské epopeje do podzemních prostor nákupního centra u Václavského náměstí (kde chtěl developer původně umístit podzemní garáže, ale nepovolili mu nájezdové rampy z Václavského náměstí) je nápadem Johna Omonda Muchy, bývalého bankéře a dědice slavného umělce.

Dodejme, že John Omond Mucha je na instalaci zainteresován i majetkově. Součástí dohody je i závazek, že kromě Slovanské epopeje bude v Savarinu prostor i pro Muchovu „rodinnou sbírku“, jejíž část je nyní vystavena v Senátu. Výnosy z této výstavy mají jít jím zřizované Nadaci Mucha.

Jak se v devadesátých letech k Muchovým klenotům, které dnes tvoří „rodinnou sbírku“, dostal, to je zase jiný pozoruhodný příběh, kterých je kolem této osoby mnoho.

Nyní se zaměříme na to, jak se mu podařilo dosáhnout souhlasu vedení Prahy s umístěním klenotu světového výtvarnictví do podzemních garáží nákupního centra.

Dohoda, kterou mají ParlamentníListy.cz k dispozici, byla podepsaná na začátku letošního února. Schválila ji Rada hlavního města Prahy, zastupitelstvu podle našich informací předložena doposud nebyla. A nebyla předložena ani Jarmile Mucha Plockové, druhé dědičce Alfonse Muchy, která umístění „pod obchoďák“ odmítá.

S ní magistrát nekomunikuje, i když byla uznána jako účastník řízení. „Paní Mucha Plockovou jako druhého dědice prostě HMP ignoruje a izoluje od jakýchkoli informací,“ sdělila nám její právní zástupkyně s tím, že informace musí zjišťovat podle zákona o svobodném přístupu k informacím, a to přesto, že radní Hana Třeštíková v roce 2019 výslovně přislíbila, že jednání povede s oběma dědici.

Kam s epopejí?

Debata o umístění Slovanské epopeje v Praze je koloritem již po mnoho desítek let. V druhé dekádě jednadvacátého století se úvahy dostaly do fáze realizace a začalo se vybírat místo, kam by Muchovo dílo, které mezitím zaznamenávalo fenomenální úspěchy na světových výstavách, mohlo instalovat.

Preferovány byly varianty, které by nabídly sérii dvaceti rozměrných pláten náležitě rozlehlý a osvětlený prostor, současně by dotvářely Muchova génia loci. Institut plánování a rozvoje, který si metropole zřizuje právě k těmto účelům, dostal v roce 2016 zadáno zpracování analýzy.

V témže roce podal John Mucha žalobu na zrušení smlouvy, kterou byla Slovanská epopej darována Praze. Darujícím přitom nebyl jeho dědeček, ale americký podnikatel Charles Crane, který si ji u Muchy objednal. Právníci na počátku hovořili o beznadějném nároku.

Celkem dvě analýzy, z let 2016 a 2018, preferovaly výstavbu speciální budovy na volném pozemku na Těšnově, jako druhou lokalitu pak Výstaviště v Holešovicích. Zde bylo zdůrazněno, že by instalace přinesla významný rozvoj doposud zanedbané části města.

Nové vedení města, které nastoupilo po volbách 2018, zadalo IPR novou analýzu. Jako základní požadavky, které má analýza reflektovat, jsou stanoveny: trvalé řešení umístění epopeje a místo mimo zahuštěné historické centrum (dokonce se v zadání píše, že poloha by měla být mimo atraktivní turistické cíle).

Výsledkem analýzy IPR byl doposud nejkomplexnější dokument, nazvaný „Slovanská epopej – hledání místa“. Doporučeno v ní bylo celkem sedm lokalit. „Společná je jim především poloha mimo nejatraktivnější turistické cíle,“ shrnoval institut.

CELÝ DOKUMENT ZDE

Zavrženy byly doposud preferované možnosti jako Těšnov nebo Holešovice.

Ze sedmi vybraných lokalit byla jedna ve Vysočanech, další na Vítkově, Pankráci, Vyšehradě, Braníku, dokonce v periferních Hájích. Sedmým návrhem bylo budované centrum Savarin, s polohou na křižovatce hlavních bulvárů, v samém centru historického středu města.

Nesplnění základní podmínky zadání IPR neřešil, zato projekt vychválil, že „přínosem je zpřístupnění a větší propustnost zástavby v samém centru města a doplnění areálu s plánovaným obchodním a kancelářským využitím o kulturní vyžití“.

Odhlédněme od toho, že dílo prezentované po celém světě jako ikona českého přínosu světovému umění je ústy IPR označováno za „doplňkové kulturní vyžití“.

Podmínka „mimo nejatraktivnější turistické cíle“ eliminovala téměř všechny doposud favorizované varianty, a mezi sedmičkou nově vybraných se objevila jedna, která stanovené podmínky splňovala ještě méně. Ale u ní to nikomu nevadilo.

Varianta, že by bylo Muchovo dílo instalováno jako doplněk do obchoďáku, doposud nikoho nenapadla, ve studii z roku 2020 zazněla lokalita Savarin vůbec poprvé.