Kontroverzní amnestii Klaus nečekaně vyhlásil na Nový rok 2013, tedy krátce předtím, než mu skončil prezidentský mandát. Odůvodnil ji dvacátým výročím samostatnosti České republiky.

Nepodmíněné tresty prezident prominul zhruba 20.000 lidem, fakticky ale z věznic vyšlo jen 6471 z nich, protože řada odsouzených vůbec nestihla k výkonu trestu nastoupit. Podle mluvčí Vězeňské služby Hany Löffelmannové evidují statistiky k letošnímu 22. prosinci už celkem 1498 staronových vězňů, kteří si svobodu nabytou amnestií nedokázali udržet.

Před Klausovou amnestií počty vězňů průběžně rostly, v roce 2012 vyšplhaly na 23.337. Po amnestii pak průměrný počet vězněných poklesl na 16.388. Odborníci tehdy odhadovali, že do dvou let se věznice opět zaplní. Údaje dostupné na webu Vězeňské služby uvádějí, že počátkem letošního prosince bylo za mřížemi celkem 18.711 lidí.

Mezi propuštěnými existuje vysoký stupeň recidivy

Po amnestii zrušilo ministerstvo spravedlnosti kvůli úbytku vězňů věznici v Drahonicích. Vězeňská služba také zakonzervovala tři pobočky věznic, a to bývalé utečenecké tábory ve Velkých Přílepech u Prahy, Vyšních Lhotách na Frýdecko-Místecku a Poštorné u Břeclavi. Ženská věznice ve Velkých Přílepech, která vznikla jako pobočka ruzyňské vazební věznice, se v prvním čtvrtletí příštího roku kvůli nárůstu počtu odsouzených žen znovu otevře. Bezpečnostní sbor v budoucnu počítá i s využitím zbývajících dvou objektů.

Vězeňská služba už dříve varovala, že přeplněnost věznic je kvůli pokračujícímu nárůstu počtů vězněných reálnou hrozbou. Možnosti vedoucí ke snižování přeplněnosti vidí současné vedení sboru v efektivnější práci s vězni i ve zkvalitnění přípravy vězeňského personálu. Zaměřit se chce i na příčiny vysoké recidivy pachatelů. Věznicím by mohlo výrazně ulehčit zavedení elektronického monitoringu pachatelů, tendr na takzvané náramky však dlouhodobě provázejí tlaky a ministerstvo spravedlnosti jej už několikrát odložilo.

Podle údajů ministerstva se Klausova amnestie dotkla více než 111.000 odsouzených a obviněných, většinou se týkala podmíněných trestů. Zastaveno však bylo i trestní stíhání 265 obviněných, přičemž kritizovaná abolice se dotkla některých velkých hospodářských kauz, například Progres Investu či H-Systemu.