Margaret Thatcherová ukázala svou rozhodnost ve střetu o Falklandy, když dokázala využít armádu k ochraně obyvatel ostrova proti Argentincům. Svou neústupnost dala pocítit také britským odborářům, kteří seznali, že se železnou lady mnoho nepořídí. Tato dáma prokázala tolik odvahy a rozhodnosti jako skoro žádný jiný premiér v dějinách Británie. Frýbort ji srovnává snad jen s Winstonem Churchillem.

„Záporný pól, aniž bychom jí křivdili, představuje kancléřka Angela Merkelová, předvádějící názorně, co nejhoršího může vyvádět dáma, když se do toho dá. A zatímco paní Margaret měla při vší ženské neústupnosti na zřeteli zájem Spojeného království, na paní Angelu platí slova českého barda Karla Havlíčka-Borovského: Kdo chce o politice ruského cára dobré ponětí míti, musí si především jiným pomysliti ... že tato politika u sebe začíná a u sebe končí a při všem jen sebe na zřeteli má... Stačí nahradit ruského cára jménem německé vládkyně těchto dnů a všechno ostatní sedí jak přišité: její politika u sebe začíná a u sebe končí a při všem jen sebe na zřeteli má, přesně, Karle Havlíčku,“ poznamenává autor.

Celý komentář naleznete zde.

Ruský car nebyl žádný demokrat a Frýbort tvrdí, že jím není ani Merkelová, která vyrůstala v komunistické části Německa a působila jako sekretářka pro agitaci a propagandu mládežnické organizace FDJ, funkcionářka Svazu německo-sovětského přátelství. A to nemusela dělat, pokud nechtěla. Už to ukazuje, že názorové postoje dnešní německé kancléřky byly velmi vratké.

Tato dáma podle Frýborta chybovala i při výběru spolupracovníků. Místo schopných mužů a žen se pole autorova názoru obklopila osobami, které na ní byly závislé, pročež ji nemohly a ani nechtěly nahradit.  

Merkelová prý potřebuje uprchlíky proti vlastním lidem

„Co si myslela, otevírajíc svým proslulým Wir schaffen das (my to zvládneme) dokořán brány nekontrolovanému přívalu uprchlíků, ví jen ona sama. Mohla to být pudová nechuť k pluralitnímu systému, do něhož obratně vplula, k srdci jí však nepřirostl. Mohl to být sklon k samovládě, projevivší se už vyštípáním a vyotravováním každého, v kom spatřovala hrozbu své vládcovské jedinečnosti, a nyní se rozvinul naplno. Mohla to být představa statisíců a brzy už milionů lidí vděčných za velkorysé přijetí, v nichž doufala najít protiváhu k domácímu obyvatelstvu, jehož vděkem ani stálostí si nikterak jista být nemohla a nemůže,“ pokračuje v kritice Frýbort.

Pokud chcete další důkaz, že Merkelová nepatří mezi nejvášnivější příznivce demokracie, pan Frýbort připomíná, že se dohaduje na vyřešení uprchlické krize s tureckým prezidentem Erdoganem, který ve své zemi omezuje svobodu slova a zavírá novináře. Merkelová navíc odsouhlasila stíhání německého satirika, který si tropil žerty s tureckého prezidenta.

A pokud je to čtenářům jako důkaz stále málo, stačí si vzpomenout na povinné uprchlické kvóty, podle nichž by na území všech států EU byli umístěny tisíce uprchlíků, a to i proti vůli místních obyvatel.