Evropská unie totiž mění směrnici o autorském právu, která se měnila naposled v roce 2001. A to už je dost dlouho. Za tu dobu si lidé zvykli, že informace na internetu jsou zadarmo, takže novinám závratně klesly příjmy. U on-line zpravodajství je zpravidla jediným příjmem reklama, která ale málokdy pokryje všechny náklady.

 

A právě to se nelíbí EU, která chce přinutit internetové obry, jako je Google nebo Facebook, aby vydavatelům platili. Vyhledávače totiž často nabízejí zprávy v takzvaných news feedech či různých agregátorech zpráv. Nově by podle směrnice měla být zpravodajská informace povýšena na autorské dílo. A za to se platí. Takže kdyby vyhledávač chtěl takovou zprávu zobrazit, musel by vydavatelství zaplatit poplatek. 

 

Jenže ve Španělsku a Německu už to zkusili a výsledkem byla katastrofa. Vyhledávačům se samozřejmě platit nechtělo, takže zobrazovaly jen zprávy zdarma, bez poplatku. Tradiční média tak nahradila ta alternativní šířící různé konspirační teorie a úplné nesmysly. Tahle média na poplatku samozřejmě nelpěla. V Německu poté, co Google přestal zobrazovat články webů vydavatelství Alex Springer, klesla jeho návštěvnost o neuvěřitelných 80 procent.

 

Ještě absurdnější je situace na sociálních sítích. Představte si, že každý uživatel, který by chtěl sdílet zajímavý článek na svém profilu, by nejdřív musel uhradit poplatek mediálnímu domu. 

 

Nad novelou kroutí hlavou i někteří europoslanci v Bruselu. Dopis, který žádá odstranění problematického článku č. 11 z novely podepsalo 104 z nich včetně českých europoslanců Dity Charanzové a Pavla Teličky.

 

Jinými slovy, EU svou starostí o mediální domy nejspíš přispěje k jejich zániku. Navíc Česko si bude kvůli směrnici muset změnit svoje zákony, na což doplatí všichni. Naše pravidla jsou totiž nastavena tak, aby se to oběma stranám vyplatilo. Zatímco technologické platformy získávají obsah a pravidelné uživatele, zpravodajským serverům zase přivádějí návštěvníky, kteří zvyšují příjmy z inzerce. Seznam má dokonce s většinou velkých vydavatelů uzavřenou smlouvu o přebírání obsahu. Tento krok Evropské unie by uškodil oběma stranám a nejvíce by to nakonec odnesl samotný čtenář. Pro něj by tak bylo mnohem komplikovanější získat relevantní obsah. Navíc v záplavě falešných zpráv, kterým by směrnice ještě více pootevřela vrátka, protože právě jejich původci nebudou po společnostech jako Google nebo Seznam nic vymáhat, a tak budou ze vzniklé situace pouze těžit. 

 

Chceme tedy zachovat stávající systém, který funguje a postupně se rozvíjí, nebo ho ještě více narušit, nepřirozeně regulovat a zavádět nesmyslná pravidla, u nichž si ani nedovedeme představit, jak negativní dopady pro nás budou mít? Nejdříve si musíme počkat, jak se k celé věci postaví Evropský parlament. Až poté se regulace dostane do členských států EU, kde se bude muset místní legislativa přizpůsobit nové reformě. Což může být ve výsledku poměrně komplikované, vzhledem k faktu, že se do debaty budou muset zapojit všichni, kterých se směrnice týká. Ať už se jedná o oborové organizace, Ministerstvo kultury, Ministerstvo průmyslu a obchodu nebo Poslaneckou sněmovnu a Senát. Nám prozatím zbývá jen čekat a sledovat, co se bude dít. Do té doby si můžete ještě užít relativně svobodného vyhledávání na internetu, za pár let to může být o dost komplikovanější.