„Že v Hamburku hoří auta je stejně hloupé jako nepodstatné. Desítky tisíc lidí upozorňují na špatně viditelné riziko. O to jde,“ napsal na svůj twitterový účet zastupitel městské části Praha 6 za Stranu zelených Jan Sládek. Doplnil to také o hashtag klima. A právě on se za svá slova dočkal výhrůžek. 

„Napiš mi, ty kreténe s vypláchnutým mozkem, kde bydlíš, kde máš auta, a já ti to přijdu vypálit. A pak ti ekologicky nakopu prdel,“ napsal mu jeden z uživatelů sociální sítě.

„Další z hrozeb slušných Čechů. Pro další mám tři vzkazy. Zaprvé, blokuji ihned hrozby mně a mé rodině. Zadruhé, opravdu neschvaluji ani se neraduji z vandalismu v Hamburku, souzním s tamními Zelenými, kteří to také odsuzují. A za třetí, rozhodně si vaše hrozby (tohle je z hezčích) nebudu brát jako reprezentativní vzorek těch, kteří se dívají na Hamburk jinak než já,“ zmínil v reakci Sládek.

Částečné ocenění protestů zaznělo i z úst samotné německé kanceléřky Angely Merkelové. Násilí během summitu G20 sice odsoudila, ale i podotkla, že občanský aktivismus pomohl vytvořit tlak na představitele G20. „Bezvýhradně odsuzuji bezskrupulózní násilí, bezuzdnou brutalitu útoků na policii (...) a ničení majetku (...), k nimž docházelo během summitu G20 (...) Na druhou stranu mám za to, že mnoho protestů, že občanský aktivismus včetně nenásilných protestů pořádaných vedle summitu G20, pomohly celkově vytvořit tlak na nás a nastavit očekávání, a tak samozřejmě přispěly k našemu uvědomění, že zatímco jednáme, mnoho, mnoho lidí očekává výsledky,“ zaznamenal její slova DeníkReferendum.cz.

Původní text ZDE

Podnikatel, manažer a publicista Jiří Hlavenka pak ve svém facebookovém komentáři rýpl do českých novinářů. „V Hamburku protestuje proti něčemu 100 000 lidí; to je mimořádný počet, který se nedá odmávnout jako akce nějaké okrajové, nevýznamné skupinky lidí. Domácí online média se tomu věnují následovně: Lidovky.cz: ‚Bojiště Hamburk‘ – policie, zranění, počty policistů, počty zraněných, ‚jeden z policistů vystřelil varovně do vzduchu‘, ‚létaly dlažební kostky‘; ani náznak kontextu, tedy proč se tam vlastně demonstruje,“ poukazuje Hlavenka i na další obdobná zpravodajství – ČTK, Zprávy Seznam.cz, iDnes.cz a další. Vždy mu podle jeho slov chybělo vysvětlení kontextu, mohl se dočíst jen popis dramat v ulicích.

„Jediné domácí médium, které se odvážilo jít za hranici pouličního dramatu, byl Deník Referendum, který usiloval o pochopení podstaty demonstrací, tedy proč se tam ti lidé v tak velkém počtu sjeli, o co jim jde, co navrhují. Do kontrastu se západními médii. I zde převažuje popis pouličních dramat, protože to je pro čtenáře atraktivní. Ale – na rozdíl od médií domácích – je tam doplněn kontext,“ chválí pak Hlavenka například BBC. 

„Velmi podobně se vyjadřují i desítky dalších médií: odsuzují násilí, nikoli protesty samotné, a doplňují, o co protestujícím jde. Pochopitelně odsuzuji zapalování aut; násilí na demonstracích může být legitimní jen v případech, kdy jde o protesty proti režimu, který je sám násilný a sám nelegitimní, nikdy a nikde jinde. Hamburg 2017 takovým případem není,“ zmínil Hlavenka a poznamenal, že novináři třeba v budoucnosti budou mít více prostoru přemýšlet o opravdu důležitých věcech.

„Třeba o tom, zda je správné a v pořádku, kdy vesměs staří lidé (průměrný věk světového lídra je 60,3 let) reprezentující 85 % ekonomiky planety domlouvají designování světa pro další desítky let – světa, který se jim proměnil pod rukama, světa, na jehož vlnu už nejsou naladěni, světa, kterému už možná příliš dobře nerozumějí, světa, který se mění tak rychle, že zkušenosti stáří přestávají být velkou výhodou,“ uzavřel.

Celý příspěvek Jiřího Hlavenky:

Když česká obec novinářská není úplně ve formě... V Hamburgu protestuje proti něčemu 100 000 lidí; to je mimořádný počet, který se nedá odmávnout jako akce nějaké okrajové, nevýznamné skupinky lidí. Domácí online média se tomu věnují následovně: Lidovky.cz: "Bojiště Hamburk" - policie, zranění, počty policistů, počty zraněných, "jeden z policistů vystřelil varovně do vzduchu", "létaly dlažební kostky", ani náznak kontextu, tedy proč se tam vlastně demonstruje. ČTK: "Odpůrci globalizace pokračovali celou noc v násilnostech" - opět jen popis scény, kudy šli, co dělali, co dělala policie atd. Zprávy Seznam.cz: "Vyrabovaná drogerie, spálená auta, vodní děla." Opět jen popis scény, "dav obsadil lešení" a podobná dramata. Ani písmenko kontextu. iDnes: "V Hamburku vypálili prodejnu Porsche. Vítejte v pekle". atd, totéž, jen popis události. Česká televize: "Nepokoje v Hamburku přetrvaly do noci. " Český rozhlas: "Nepokoje v ulicích Hamburku". Jediné domácí médium, které se odvážilo jít za hranici pouličního dramatu, byl Deník Referendum, který usiloval o pochopení podstaty demonstrací, tedy proč se tam ti lidé v tak velkém počtu sjeli, o co jim jde, co navrhují. Do kontrastu se západními médii. I zde převažuje popis pouličních dramat, protože to je pro čtenáře atraktivní. Ale - na rozdíl od médií domácích - je tam doplněn kontext. Např. BBC přináší článek "Who ale G20 protesters", kde se diskutují příčiny této nespokojenosti, proti čemu protestují a proč, atd. Z reportáže BBC ocituji věty, které mně tak moc chybí v domácích médiích: "pokud bychom měli věřit obrázkům které ´zdobí´ weby řady zpravodajských médií po celém světě, protestující jsou maskovaní ozbrojenci. Ale to je daleko od pravdy: v Hamburgu je 100 000 protestujících a až na pár výjimek se chovají mírumilovně". Velmi podobně se vyjadřují i desítky dalších médií: odsuzují násilí, nikoli protesty samotné a doplňují, o co protestujícím jde. Pochopitelně odsuzuji zapalování aut; násilí na demonstracích může být legitimní jen v případech, kdy jde o protesty proti režimu, který je sám násilný a sám nelegitimní, nikdy a nikde jinde. Hamburg 2017 takovým případem není. Kde chybí informace, tam nastupují rychlá řešení. Kupříkladu pan zlínský krajský předseda Svobodných a krajský zastupitel zcela vážně navrhuje, aby na střechy domů v Hamburgu vylezli snajpři a rovnou protestující odstřelovali. Problém vyřešen! Až auta dohoří a Zeman vysedne z gumového člunu, budou mít možná novináři více prostoru přemýšlet o opravdu důležitých věcech. Třeba o tom, zda je správné a v pořádku, kdy vesměs staří lidé (průměrný věk světového lídra je 60.3 let) reprezentující 85% ekonomiky planety domlouvají designování světa pro další desítky let - světa, který se jim proměnil pod rukama, světa, na jehož vlnu už nejsou naladění, světa, kterému už možná příliš dobře nerozumí, světa, který se mění tak rychle, že zkušenosti stáří přestávají být velkou výhodou.