Kapitalismus, socialismus a budoucnost aneb Mikeš už přišel. Svoji knihu pod tímto názvem přijela do jabloneckého knihkupectví Serius představit ekonomka Ilona Švihlíková. „Jsou dva druhy ekonomů. Ti, kteří jsou spojeni se systémem a jeho uspořádáním a mají z něj prospěch. Proto se jim ho nechce měnit, i když je zcela zjevné, že je ten systém špatný a ústí do krizí a katastrof,“ uvedl Vladimír Opatrný, předseda představenstva jablonecké okresní hospodářské komory, v úvodní řeči. Mainstreamoví ekonomové jsou pak podle jeho názoru za to odměňováni nejrůznějšími výhodami a prestiží. „Ti druzí jsou na černé listině, jsou nálepkováni. Ilona Švihlíková patří ke druhé skupině, která místo pragmatismu volí objektivitu,“ konstatoval.

„Knížka Kapitalismus, socialismus a budoucnost se dívá na současnost z takové vyšší perspektivy. Jako když orel letí nad krajinou a nevidí každý strom, ale vidí základy krajiny, jak zhruba vypadá, a vidí v ní nějaké trendy,“ vysvětlila autorka, která knihu napsala spolu s Miroslavem Tejklem. Jedním z klíčových témat v ní je rentiérský kapitalismus. „Klíčovým znakem kapitalismu v minulých fázích byl zisk. Zároveň ten systém byl legitimní. Byla tam nějaká vazba. Vydávám něco do nějaké ekonomické aktivity, která něco vytváří, vrací se to zpátky v podobě nějaké přirážky, která se dá nazvat ziskem,“ upozornila.

Problém podle ní však je, že dnes toto platí stále méně. „Zisk hraje čím dál menší roli a místo něj nastupuje renta,“ uvedla ekonomka s tím, že renta je dnes důležitá z několika důvodů. „Je spjatá s privilegii. Projevuje se v řadě různých forem. Typicky privatizace penzijního systému. To je dobývání renty jako vyšité. Ustupuje stát a dává určitý sektor k dispozici soukromníkovi. Ale ten to samozřejmě nebere jako plošnou službu, ale jen pro určitou skupinu, která na to má,“ vysvětlila. Možnosti dobývání renty se podle ní neustále rozšiřují a zvyšuje se kreativita, jak se nasát na veřejné zdroje a pro určitou skupinu je čerpat. „Všimněte si, jak často ministerstva nejsou schopna něco právně rozhodnout a najímají si externí právníky. Typické dobývání renty,“ konstatovala.

Narůstání nerovnosti. Jedno procento se úplně odtrhlo od zbytku

Rozdíl mezi ziskem a rentou je to, že zisk znamená něco z určité aktivity. „Renta je spojení s tím, že jsem a mám privilegia,“ upozornila. Jedním z nejsilnějších příkladů dobývání renty z mezinárodního hlediska je podle Švihlíkové doložka ISDS – řešení sporů mezi investorem a státem. „Umožňuje nadnárodním firmám žalovat stát, kdyby se nějakým způsobem změnily podmínky pro jejich podnikání. Opačně to nejde,“ řekla ekonomka. „Dalším způsobem dobývání renty je dělání zákonů tak strašně komplikovaných, neprůhledných, že se v nich normální člověk nevyzná. Velké nadnárodní firmy si však mohou najmout nejlepší špičkové právníky, kteří si najdou nějakou skulinku, aby firmy neplatily daně a tak dále,“ uvedla.

Co tento trend způsobuje? „Je to nárůst nerovnosti. Dobývání renty způsobuje, že to jedno procento se úplně odtrhlo od zbytku. Jestliže manažer vydělává pětsetkrát víc než průměrný zaměstnanec, nemá to co dělat s výkonností,“ objasnila. Jako příklad dobývání monopolní renty jmenovala Warena Buffeta, obchodníka, investora a jednoho z nejbohatších lidí na světě. „Styl jeho podnikání je vyhloubit příkopy kolem. Já budu sám. To ale není konkurence. To není podnikání, nehovoříme o zisku, ale o rentě. Mimochodem Buffet řekl – ano, to, co dnes probíhá, je třídní válka a ta moje třída – toho jednoho procenta – vyhrává,“ prozradila. „Renta má neuvěřitelné množství možností, jak na státu parazitovat, zneužívat ho, ale tak, aby se to koncentrovalo pro čím dál menší množství lidí. Proto mluvíme o tom jednom procentu. Proto máme všechny ty daňové ráje, ale i mechanismy toho, jak se vyhýbat daním,“ řekla Ilona Švihlíková. Podle OECD je dnes podle jejích informací nerovnost stejná jako v roce 1820.

Současný systém je podle Švihlíkové nelegitimní. „Dospěli jsme k tomu na základě toho, že tu máme skupinu, která systematicky využívá privilegia, tak aby na ni nikdo nemohl. Systematicky se zakopává v příkopech, aby se chránila,“ sdělila. V posledních zhruba třiceti letech v daňových soustavách vyspělých zemí došlo k několika zásadním změnám. „První z nich je, že se snižovaly sazby pro ty nejbohatší. Což velmi často ale nemělo žádný význam. Protože díky systému daňových rájů se tyto extrabohaté skupiny dokážou vyhnout zdanění úplně,“ konstatovala. V posledních letech jsme byli svědky několika odhalení typu Panama Papers. „Co se od té doby změnilo? Vůbec nic. Přestože jsou v daňových rájích uskladněny dolním odhadem desítky bilionů dolarů. Jako by to nikoho nezajímalo,“ podivila se.