Situace, kdy by exekutorské úřady hromadně „zavíraly krám“, přitom může reálně nastat. Podle hlasů z exekutorského stavu k tomu může přispět novela exekutorského tarifu, tak jak ji navrhuje ministerstvo spravedlnosti. To chce exekutorům snížit jejich tarif až o dvě třetiny.

Sami exekutoři přitom říkají, že už dnešní stav není pro ně žádnou rajskou zahradou, nýbrž že řada z nich se pohybuje na hranici životaschopnosti.

„Vůbec nerozumím tomu, z jakých čísel nebo studií ministerstvo při tvorbě této novely vychází, protože naprosto neodráží to, jaký je dnes reálný stav na poli exekučního vymáhání v naší zemi. Představa, že jsou exekutoři přepláceni a že se nic nestane, když se jim vezmou dvě třetiny příjmů, je naprosto lichá. Pravdou je, že mnoho úřadů už dnes spíše přežívá v neutěšené finanční situaci a zvažuje ukončení činnosti,“ říká JUDr. Ondřej Mareš, soudní exekutor z Litoměřic, a pokračuje: „Zatímco se totiž exekuční tarif od roku 2001 několikrát fakticky snížil, agenda a s tím spojené náklady na exekutorské úřady rostou. Soudní exekutor je navíc placen pouze za vymožené exekuce, nikoliv za ty neúspěšné, kterých není rozhodně málo. Kdyby byl ještě exekuční tarif takto drasticky snížen, je téměř jisté, že ze 158 úřadů jich moc nepřežije.“       

Jeho varování ostatně korespondují s tím, před čím nedávno varovala samotná Exekutorská komora. Podle té hrozí při zavedení této novely rapidní pokles vymahatelnosti dluhů, o práci by mohlo přijít více než tři tisíce lidí zaměstnaných na exekutorských úřadech a celková škoda, kterou by stát musel sanovat, by se vyšplhala až k závratným 100 miliardám korun.

Soudní exekutorka z Prahy 6 Mgr. Zuzana Sobíšková se obává, že se v rámci tzv. populárních opatření proti exekutorům může touto novelou zajít až za únosnou mez: „Neumím si racionálně vysvětlit, proč chce k takovému kroku ministerstvo přistoupit. Jedna věc je, že tu historicky vznikla nějaká, spíše mediální pověst nás exekutorů, na druhou stranu regulací v tomto směru proběhlo v posledních letech mnoho a dnes už i ony nechvalně známé excesy vymizely, ačkoliv obraz u veřejnosti zůstal. Ani snaha o nějaké veřejně populární kroky proti exekutorům ale nemůže být důvodem pro tak radikální opatření, které může celý exekutorský stav položit na lopatky. Protože ať je veřejné povědomí jakékoliv, tak zavedení institutu soudního exekutora v roce 2001 vyvedlo tuto zemi z neudržitelného období, kdy bylo normální dluhy neplatit a nikdo s tím nic nedělal. Vždyť soudní exekutoři v tuto chvíli vymáhají jistinu ve výši 350 miliard korun! Kdo to bude dělat, pokud přestanou fungovat?“        

Ona i další soudní exekutoři nyní doufají, že ministerstvo svoje plány ještě přehodnotí a od takto drastického snížení tarifů ustoupí. Jinak hrozí, že se exekuční systém zhroutí a zavládne chaos, který zde panoval v 90. letech. Tehdy jste pohledávky právní cestou vymáhali jen velmi těžko, nebo jste se museli uchýlit k ne příliš morálním a především nezákonným praktikám vymahačů, kteří pro nějakou tu zlomenou kost nešli daleko. Ve výsledku tedy nic dobrého jak pro věřitele, tak pro dlužníky.