Daniela Kovářová, někdejší ministryně spravedlnosti z let 2009 až 2010, na blogu iDNES.cz napsala pár slov k pandemii koronaviru, která sužuje celý svět už přes rok. Za tu dobu zemřelo v Česku výrazně více lidí než v letech bez covidu. Ve spojitosti s covidem zemřelo asi 30 tisíc lidí. To není málo. Politici začali vymýšlet, jak pandemii řešit. Jenže se jim to podle Kovářové příliš nedaří.

„Chápu, že žádná vláda nechce mít na rukou krev a v ulicích auta s haldami mrtvých. Jenomže politik by taky měl být statečný a smělý, i kdyby se v hloubi duše té zubaté babky taky sám bál. Čekám od něj, že se pochlapí, že po roce už dobře ví, že doma pod zámkem tu bitvu nejde vyhrát. Vyzkoušel přece všechny sliby, ba dokonce i všechny nástroje a kroky. Zničil právo, poplival právní stát, znectil Ústavní soud, nařídil lockdowny, testování a očkování, ale nic z toho na tu nesmrtelnou ženskou neplatí. Smrt čeká všude a politik by měl povstat, vyhrnout rukávy a statečně a po churchillovsku říct: „Lidi jsou smrtelní a budou umírat!“ Vždycky budou, dříve či později. Někdy až sešlostí věkem, jindy při autonehodě. Někdy po dlouhém a poctivém životě, a jindy brzy, zbytečně a na první pohled bez příčiny. A někdy na covid a jindy s ním. Občas si k tomu i trochu dopomohou sami. Život je prostě vždycky smrtelný a lidské tělo navzdory vědeckému poznání občas reaguje nepochopitelně a nepředvídatelně. Člověk není podle jednoho vzoru vyrobený stroj, nemá přesně stanovenou životnost a Smrt nelze žalovat ani reklamovat,“ napsala Kovářová.

• Celý komentář naleznete zde

Uznala, že její slova mohou znít každému, kdo v covidových časech někoho ztratil, značně cynicky. Ale osobně je přesvědčena, že každý člověk nese odpovědnost za svůj život. Neměl by tuto odpovědnost přesouvat na stát.

A politici by měli mít odvahu vyzvat lidi k tomu, aby opět začali znovu žít.  

„Jenomže politik by měl být statečný a smělý, i kdyby se v hloubi duše té zubaté babky taky sám bál. Čekám od něj, že se pochlapí, že po roce už dobře ví, že doma pod zámkem tu bitvu nejde vyhrát. Vyzkoušel přece všechny sliby, ba dokonce i všechny nástroje a kroky. Zničil právo, poplival právní stát, znectil Ústavní soud, nařídil lockdowny, testování a očkování, ale nic z toho na tu nesmrtelnou ženskou neplatí. Smrt čeká všude a politik by měl povstat, vyhrnout rukávy a statečně a po churchillovsku říct: „Lidi jsou smrtelní a budou umírat!“ Vždycky budou, dříve či později. Někdy až sešlostí věkem, jindy při autonehodě. Někdy po dlouhém a poctivém životě, a jindy brzy, zbytečně a na první pohled bez příčiny. A někdy na covid a jindy s ním. Občas si k tomu i trochu dopomohou sami. Život je prostě vždycky smrtelný a lidské tělo navzdory vědeckému poznání občas reaguje nepochopitelně a nepředvídavě. ... Prostě žijeme. Je nejvyšší čas si to přiznat. Je třeba zase začít žít. Tam venku je sice Smrt. Ale i život,“ uzavřela Kovářová.