Jsou živelní pohromy obecně tím, co způsobilo existenci a rozvoj pojišťoven?

Historicky to určitě platí, zejména u nás. Skutečný boom pojištění v Českém království a na Moravě začal v druhé polovině 19. století, kdy postupně vznikly stovky pojišťoven a pojišťovacích spolků. Největším motivačním faktorem pojistit se byly vždy živelní pohromy. Hlavním strašákem byl pro chalupníky a měšťany požár, pro zemědělce krupobití. Byla to doba, kdy ještě neexistovali profesionální hasiči a záchranáři. Lidé si uvědomovali, že to nejcennější je střecha nad hlavou a že je na jejich odpovědnosti, aby se chránili proti její ztrátě. Dnes si to kupodivu leckterý vlastník nemovitosti neuvědomuje.

Jak to?

Živelní pohromy jsou považovány za výjimečné a řada lidí nebezpečí podceňuje, žije v přesvědčení, že jim se to přece nemůže stát. Z praxe znám případ, kdy domácnost platila havarijní pojistku na téměř bezcennou ojetinu, ale neměla pojištěný dům, ve kterém žila. V jiném případě člověk stavěl deset let částečně svépomocí rodinný dům, byl to jeho životní projekt, za který utratil veškeré úspory. Ale aby ušetřil, nebyl ochoten platit několikatisícovou pojistku ročně. Pak přišly moravské povodně v roce 1997 a barák mu spláchla voda do základů.

V dávných dobách měli lidé větší respekt k přírodě a věděli, že si musí umět pomoci sami, protože stát jim nepomůže. Dnes hřešíme na to, že žijeme v bezpečnějším prostředí. Ale to bezpečí je relativní: Proti živelní pohromě sebelepší záchranný systém nic nezmůže, dokáže jen zmírnit následky.

Vyskytuje se tento falešný pocit bezpečí i u podnikatelů?

V podnikatelském sektoru je to lepší. Myslím, že v dnešní době již téměř neexistuje nepojištěná firma. Ale časté jsou případy, kdy je pojištění firem nedostatečné nebo chybné.

V souvislosti s tornádem na jižní Moravě pomáhá celá plejáda institucí, včetně státu, domácnostem, ale podnikatel, který zaměstnává lidi a platí daně, si musí pomoci sám. Není to určitý paradox?

Faktem je, že pokud se vzedme vlna solidarity lidí k obětem živelní pohromy, tak většinou vyvolá potřebu pomoci slabým. Jako slabí jsou vnímáni lidé, ne podnikatelé. Podnikatelé nejsou zvyklí natahovat ruce. Vědí, že jim nikdo nic nedá a že si musí pomoci sami.

Jaké jsou nejčastější chyby podnikatelů v pojištění?

Že neprovedou správně či vůbec analýzu majetku a fungování firmy z hlediska rizik. Kvůli tomu platí pojištění za rizika, která jim hrozí minimálně nebo představují menší škody, a naopak existenční hrozby pro své podnikání pojištěné nemají nebo v nedostatečném rozsahu. Typicky firma podcení pojištění odpovědnosti za škodu, protože si management nedokáže představit, jak by mohli způsobit škodu za 100 milionů korun, a maximální výše plnění je 10 milionů korun. To může firmu ekonomicky položit. Základem je, aby měl podnikatel pojištěné nemovitosti, ve kterých podniká, a škodu, kterou může způsobit jiným subjektům.

Je nějaká jednoduchá metoda, jak se správně pojistit?

Pojištění není raketová věda, nicméně jde o poměrně sofistikovaný právní vztah. Domácnost i podnikatel musí vzít do úvahy možná nebezpečí a vybrat si z nich ta správná. Lidem může připadat směšné pojišťovat se proti povodni, když jsou na vršku a k potoku je daleko. Pak přijde přívalový déšť a během chvíle je barák zatopený. Jednoduchá zásada je, že se musím pojistit proti tomu, co mě existenčně ohrožuje. Jsou události, které člověka bolí, třeba krádež auta. Ale nezničí ho. Klíčové je chránit střechu nad hlavou.

Ve společnosti je předsudek, že pojišťovna chce od klienta platit, ale když dojde na škodní událost, nechce plnit a vymýšlí si různé kličky.

V pojišťovnictví působím již 35 let a můžu prohlásit, že to není pravda. Takovou situaci si zpravidla zaviní sám klient tím, že chce na pojistce ušetřit a některá rizika vynechá. Typicky v případě nemovitosti: Pojišťovna připraví klientovi skládačku, ve které je základním rizikem požár, pak následuje úder blesku, zemětřesení. Ale jsou další rizika: povodeň, záplava, vichřice, pád stromů, tíha sněhu a námrazy atd. Domácnosti ve snaze ušetřit tisícikoruny za rok hrají ruskou ruletu a předpokládají, že budou mít štěstí. Je paradox, že někteří lidé jsou ochotni věnovat obrovskou pozornost výběru pračky, ale pojistku na svůj domov uzavírají tak, aby nějaká byla a aby to moc nestálo. A smlouvy samozřejmě nečtou.

Jste ředitelem likvidace škod makléřské společnosti SATUM CZECH, která se stará o pojištění velkých firem a organizací. V čem vlastně vaše služba spočívá? Proč nejde klient rovnou za pojišťovnou?

Když nabíráme nového klienta, uděláme rizikovou analýzu, co mu hrozí a co je nejvíce ohrožující. Chyby se snažíme narovnat. Hledá se kompromis mezi tím, jaká jsou rizika a kolik je klient ochoten za jejich pojištění dát. Pokud velký klient kategorie továrny či nemocnice nemá makléře a pustí se do řešení pojistky sám, přijde na to, že se jedná o procesně i právně složitou záležitost.

Nabízíte služby i domácnostem?

Není to segment, na který bychom se specializovali a cílili na něj. V naší správě je však mnoho takových pojištění. Nikdy žádného klienta neodmítneme.

Případy nedostatečně pojištěných nemovitostí jsme již popsali. Jsou jiná rizika, která lidé podceňují?

Ano: pojištění odpovědnosti za škodu z běžného občanského života. Popíšu situaci: Při jízdě na kole způsobí člověk dopravní nehodu několika vozidel se zraněnými. Nebo lyžuje v Rakousku na sjezdovce a zraní cizince, jehož léčení stojí majlant. Většina národa je ochotna se pojistit na tento typ škod v rozsahu jeden či dva miliony, a to v některých situacích nestačí. Opět platí, že se nemusíme pojišťovat proti věcem, které bolí, ale které nás nezničí. Pojistit se máme proti riziku, které nás může uvést do totální nouze.

Osobní medailonek

JUDr. Tomáš Vícha, absolvent Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, platí za předního českého experta na pojišťovnictví. Již od roku 2008 působí v makléřské společnosti SATUM CZECH, kde řídí oddělení likvidace škod. Předtím pracoval v České pojišťovně. Vedle své práce vystupuje na řadě odborných konferencích a je spoluautorem mnoha článků a odborných publikací.