Pokud na naše zájmy nahlížíme z perspektivy lidstva, myslíme jako kosmpolité, což však ještě nemění nic na tom, že je-li systém národních států v současné době funkční, je i nejlepším prostředím k uzavření globální dohody, píše v článku LN Schmidt. „Národní státy nejsou samostatmě schopny řešit globální výzvy,“ míní.

Vidět to je podle něj například v případě, kdy politik v „národním zájmu“ požaduje výjimku k produkování plastových obalů, protože by jejich zákaz zlikvidoval továrny na jeho území. „V jakém zájmu takový člověk jedná? V zájmu našem, člověka, nebo státu? Jedná v zájmu voliče, kterého nezajímá, zda se tím plastem zadusí velryby, protože je nikdy neuvídí,“ zdůraznil Schmidt, podle kterého je takové smýšlení proti zájmu člověka a jeho dlouhodobému přežití.

„Je v zájmu náš všech mít stát, který bude populisticky prosazovat naše sobecké zájmy, nebo stát, který zjevne globální agendu přepustí na vyšší politickou úroveň, třeba do EU, nebo organizace, jež má v předmětu práce řešení plastu v oceánech?“ ptá se politilog a následně poukázal na skutečnost, že současná veřejná debata dokáže primárně skloňovat národní zájmy v kontrastu se zájmy jiného státu.