Pokud na naše zájmy nahlížíme z perspektivy lidstva, myslíme jako kosmpolité, což však ještě nemění nic na tom, že je-li systém národních států v současné době funkční, je i nejlepším prostředím k uzavření globální dohody, píše v článku LN Schmidt. „Národní státy nejsou samostatmě schopny řešit globální výzvy,“ míní.

Vidět to je podle něj například v případě, kdy politik v „národním zájmu“ požaduje výjimku k produkování plastových obalů, protože by jejich zákaz zlikvidoval továrny na jeho území. „V jakém zájmu takový člověk jedná? V zájmu našem, člověka, nebo státu? Jedná v zájmu voliče, kterého nezajímá, zda se tím plastem zadusí velryby, protože je nikdy neuvídí,“ zdůraznil Schmidt, podle kterého je takové smýšlení proti zájmu člověka a jeho dlouhodobému přežití.

„Je v zájmu náš všech mít stát, který bude populisticky prosazovat naše sobecké zájmy, nebo stát, který zjevne globální agendu přepustí na vyšší politickou úroveň, třeba do EU, nebo organizace, jež má v předmětu práce řešení plastu v oceánech?“ ptá se politilog a následně poukázal na skutečnost, že současná veřejná debata dokáže primárně skloňovat národní zájmy v kontrastu se zájmy jiného státu.

„Zároveň však ale stejní politici, jako je třeba Viktor Orbán, až pitoreskně pečlivě skloňují nutnost udržet se v EU,“ doplnil Schmidt, podle kterého jsou si dobře vědomi toho, že Evropská unie některé politiky nastaví lépe. „Současná vyprázdněnost politických debat se ukazuje na maďarských volbách, kde se nenamáhali najit jiné fotky migrantů, než ty které použil UKIP před Brexitem,“ připomněl.

Podle Schmidta tak nyní můžeme pozorovat honbu za mocí na národní úrovni těch, kteří neumí nebo nechtějí formulovat důležitá globální témata. „Vystrašit migranty je snazší cesta k moci. Měli bychom proto volit politiky, kteří přicházejí s globálními tématy a prosazují je v duchu kosmopolitně zodpovědného státu,“ řekl s tím, že jen tak můžeme být na náš stát skutečně hrdí.

„Soustředit se na své bezprostřední zájmy bez širšího ohledu je nejen sobecké a neetické, ale v kontextu výzev, kterým lidstvo čelí, je toto jednání vyloženě sebedestruktivní,“ uvedl Schmidt s tím, že zaměňovat předešlé úspěchy státu za národní velikost je schovávání vlastního nekonání za úspěch těch, kteří žili na stejném území, a přitom můžeme být sousedy doma a mít starosti o osudy lidí jinde na planetě. „Takový stát pak budou ostatní rádi následovat,“ uzavřel.