Cílem setkávání historiků, filozofů, politologů či sociologů je otevřít prostor pro úvahy o stém výročí Československa v příštím roce, a to i s ohledem na další směřování České republiky. „O naší státní a národní existenci je třeba uvažovat nejen z prizmatu století, ale právě v souvislosti s dnešní situací a s úvahou, jak žít ve střední Evropě a ve světě dále,“ uvedl Baran. Z konkrétních otázek zmínil například technologické i ekologické proměny okolního světa, geopolitické posuny, o kterých před několika desítkami let málokdo uvažoval, či problém migrace a bezpečnostních rizik.

Součástí platformy je i filozof Václav Bělohradský, který dnes označil rok 1918 za tragický mezník, jímž začalo století extrémů. „Český národ byl nejenom jeho obětí, ale společně s jinými nástupnickými státy Rakouska-Uherska i jednou z příčin,“ podotkl. Výsledkem poučení ze století extrémů je přitom podle něj Evropská unie, takže je třeba bojovat proti silám, které se ze sjednocené Evropy snaží udělat nepřítele.

Další členka projektu, historička umění Milena Bartlová, se zamýšlela nad národní identitou. Podle ní neexistuje jedno definované „my“. „Například v roce 1968 jsme byli Češi i Čechoslováci, další my pak byla definována různými okolnostmi doby,“ podotkla. „Řešením není stará etnická pokrevní představa o tom, co jsme to my Češi. Už od druhé světové války je tato představa dávno pryč, a když se k ní obracíme, vrací nás to do minulosti,“ řekla. Připomněla, že ideálem Tomáše Garrigua Masaryka bylo vytvořit nový národ, který pro něj nebyl pokrevní etnickou jednotkou, ale něčím, co národ spojuje s celým světem. Češi tak podle Bartlové mají být otevřeni všem dalším, kdo tu s nimi chtějí žít.

Platformu zaštiťuje ministerstvo zahraničí. Podle jeho šéfa Lubomíra Zaorálka (ČSSD) by se výročí v roce 2018 – tedy nejen sté výročí vzniku Československa, ale také 50. výročí invaze z roku 1968 a čtvrtstoletí od rozdělení Československa – neměla jen připomenout, ale Češi by se nad klíčovými okamžiky svých dějin měli zamyslet a zkoumat, co chtějí jako národ dělat v budoucnu.