Klaus má za to, že to, co se stalo před 50 lety nás ovlivňuje dodnes, ale  možná jinak, než by se mohlo zdát. V 60. letech minulého století podle Klause lidé věřili, že lze vybudovat socialismus s lidskou tváří. Invaze ale ukázala, že něco takového není možné. Komunismus je buď třeba přijmout se všemi jeho zrůdnostmi, nebo ho odvrhnout. Proto také v listopadu 1989 komunismus odvrhli. Už nestáli o další rok 1968. Komunistům už nevěřili. V tom podle Kaluse tkvěl přínos roku 1968 u nás.

Stinnou stránkou ovšem bylo, že nástupnický stát Sovětského svazu Ruská federace je řadou lidí dodnes démonizována, což Klaus považuje za problém. Tito lidé totiž přispívají ke zvyšování napětí mezi Ruskem a Západem.  

Jenže bouřlivá 60. léta prožíval i Západ, jen trochu jiná než my. Zatímco Čechoslováci chtěli víc svobody či více zboží, dalo by se říct více kapitalismu, mladí lidé na Západě chtěli pryč od kapitalismu, chtěli zbořit systém tradičních hodnot, zbořit tradiční buržoazní řád, který považovali za zkostnatělý a přežitý. A zatímco u nás invazi zarazily sovětské tanky, na Západě tuto kulturní proměnu nic nezarazilo. Proběhla a její důsledky prý prožíváme dodnes.

„Současné problémy Evropy nevznikly kvůli našemu roku 1968, ale kvůli dědictví, které západní Evropě a Americe přinesl západní rok 1968. Tehdejší obrat nás dovedl až k dnešní tragédii Evropy a celého Západu. Dnes se prosazující vysoce neblahé a nebezpečné tendence se zrodily tenkrát. Teď prožíváme převážně už jen důsledky tehdejších změn. V literatuře jsem nedávno objevil hezký termín ‚dlouhý rok 1968‘. Ano, je mimořádně dlouhý, ale bohužel ne ten náš, ale ten jejich. Ten náš skončil ‚normalizací‘, ten jejich právě prožíváme. Teprve teď začínáme být ‚normalizováni‘,“ uvedl Klaus.

„Nemohu si odpustit poznámku k dnešní migrační krizi. A k argumentům, že západní Evropa tehdy ochotně pomáhala českým migrantům, kteří po srpnu 1968 odcházeli. Ano, odcházeli, většina za lepším, svobodnějším, bohatším životem (za dobrovolně zaplacenou nesmírně vysokou cenu ztráty své vlasti), nikoli za bezpracnými sociálními dávkami, menšina z obavy z osobního fyzického ohrožení. Tehdejší a dnešní migraci bychom neměli zkratkovitě porovnávat. V roce 1968 to byla spontánní, zcela jednorázová, konkrétní událostí vyvolaná, nikým neorganizovaná migrace, navíc uskutečňovaná uvnitř jedné civilizační, kulturní i náboženské entity. Dnes jde o odlišný fenomén,“ doplnil exprezident.