Bývalá učitelka Martina Bednářová asi bude muset absolvovat další kolečko soudních řízení, ve kterých jí hrozí až tři roky vězení za trestný čin „popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia“.

Toho se měla dopustit svým výkladem v hodině na pražské základní škole, když v dubnu 2022 diskutovala s žáky osmé třídy o válce na Ukrajině. Její vystoupení si žáci nahráli a následně se sestříhaná verze dostala do médií.

Učitelka byla následně vyhozena v přítomnosti Františka Kroupy, otce jednoho z žáků třídy.

Poté byla bývalá učitelka obžalována ze spáchání trestného činu podle § 405 trestního zákoníku. Po čtyřech řízeních u obvodního a městského soudu byla pravomocně osvobozena, když soudy prvního i druhého stupně připustily, že její výroky při hodině v osmé třídě byly nevhodné, neprofesionální a manipulativní, skutkovou podstatu trestného činu ale nenaplnily.

Učitelka podle nich nenaplnila objektivní ani subjektivní stránku stíhaného trestného činu. Její výroky podle soudu nelze posoudit jako explicitní či implicitní veřejné popírání, zpochybňování nebo ospravedlňování válečných zločinů. Bylo také připomenuto, že po úvodním slově, ze kterého pocházely žáky nahrané a médii citované výroky, pokračovala hodina diskusí se žáky, kterou učitelka podněcovala a nijak nebránila nesouhlasným názorům.

Státní zastupitelství se ale nesmířilo se zamítnutím své žaloby a Nejvyšší státní zástupce podal úspěšné dovolání k Nejvyššímu soudu. ParlamentníListy.cz mají text dovolání, podepsaného náměstkem nejvyššího státního zástupce Přemyslem Polákem.

Dovolavatel připouští, že „není možné spolehlivě dovodit“, že by učitelka jednoznačně popírala nebo zpochybňovala válečné zločiny. Skutková podstata zmíněného paragrafu 405 ale podle nich zahrnuje i jiné jednání. Podle žalobců je tento trestný čin spáchán i pouhým veřejným „ospravedlňováním“ válečných zločinů nebo zločinů proti míru. A toho se podle nich učitelka Bednářová dopustila.

„Obviněnou prezentovaný výklad evokuje nacistickou propagandu“

Že operace Ruska na Ukrajině byla zločinem proti míru, to podle státních zástupců bylo zjevné z informací všech médií, dokonce, jak žalobci poznamenali, to tak hodnotil i prezident Miloš Zeman. 

Jako experta na posouzení výroků učitelky Bednářové si žalobci najali rusistu a ukrajinistu Jana Šíra z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Ten označil „stěžejní pasáže žalovaných výroků za nepravdivé nebo zavádějící“.

Fakt, že představitelé Ruské federace a jejích ozbrojených složek od 24. 2. 2022 na Ukrajině páchali skutky vykazující znaky zločinů proti míru a válečných zločinů lze podle státního zastupitelství označit jako „notorietu“. Tedy „skutečnost, kterou není třeba před soudem dokazovat, neboť se pokládá za všeobecně známou“.

Z komentářové literatury podle žalobců vyplývá, že poukázání na nejednoznačnou historickou situaci nebo na páchání stejných zločinů druhou stranou lze považovat za „ospravedlnění uváděných zločinů“.

A neobstojí prý argumentace, že zločiny Ruska spáchané na Ukrajině nebyly mezinárodní žalobou dostatečně konkretizovány. Dostačuje prý, že byly „medializovány případy válečných krutostí“.

V dalším bodě dokonce žalobci konstruují, že „obviněnou prezentovaný výklad historie do jisté míry evokuje neblaze proslulou nacistickou propagandu z konce třicátých let“. Paralela Martiny Bednářové s nacisty má spočívat v tom, že rovněž Adolf Hitler odůvodňoval zábor československého území argumenty o utlačování německé menšiny.

Následuje kritika soudů prvního a druhého stupně, nazývaná jako „zlehčování výroků obviněné“.

„Je potřebné zdůraznit, že předmětem kriminalizace v žádném případě nejsou názory obviněné, na které má samozřejmě právo tak jako každý člen společnosti, byť by byly svérázné nebo menšinové,“ píší žalobci. Zdůrazňují, že potrestat chtějí učitelku pouze za skutková tvrzení, která „ignorovala realitu“ a „nahradila ji propagandistickými proruskými manipulacemi, nepravdami a faktickými dehonestacemi ukrajinské strany konfliktu“.

Byla si vědoma většinového názoru, přesto mu odporovala

Následně žalobci akcentují, že se jednání měla dopustit „jako vysokoškolsky vzdělaná osoba“ (její jméno v dovolání uvádějí bez vysokoškolského titulu) a „zřetelně si byla vědoma aktuálního pohledu na události vojenského útoku Ruské federace proti Ukrajině“. Toto vědomí podle žalobců znamená, že si byla vědoma i nepravdivosti svých výroků, což představuje subjektivní stránku trestného činu.

Trestnost podle žalobců spočívá právě v tom, že si byla vědoma „většinového, dostatkem objektivních i odborných informací podloženého názoru“ na ukrajinskou válku, a přesto mu veřejně odporovala. Za zdroj objektivních a odborných informací je v dovolání jmenováno válečné zpravodajství České televize a dalších „seriózních sdělovacích prostředků“.

Nakonec se žalobci pouští do vysvětlování, že „uvěření dezinformacím“ rozhodně neznamená, že pachatel nejednal úmyslně.

Následuje klasická formulace, že právo na svobodu slova není absolutní a „limity svobody projevu mají v prostředí kontinentální Evropy své hluboké historické odůvodnění“, zejména v nacistické a komunistické totalitě. S výkladem konceptu „bránící se demokracie“, k němuž je odkázáno na žurnálový text právníka a soudce Štěpána Výborného, bratra ministra zemědělství.

V kontextu historické argumentace nacistickou diktaturou je odkaz na koncept „bránící se demokracie“ poněkud kuriózní. Tento pojem byl definován německým konzervativním právníkem Carlem Schmittem, který kritizoval meziválečné Německo pro jeho slabost a nakonec skončil na pozicích nacistů a jako člen NSDAP.

Nejvyšší státní zastupitelství ale uvádí i jiné argumenty pro nezbytné omezení svobody projevu. Odkazuje na závěry Analýzy připravenosti České republiky čelit závažné dezinformační vlně, kterou v roce 2022 zpracovali ministři vnitra, obrany a spravedlnosti. Hovoří se v ní o „dlouhodobé a soustavné kontaminaci informačního prostoru dezinformacemi“, která způsobuje ztrátu důvěry veřejnosti v demokratické procesy a instituce. Podle ministerské analýzy „obranyschopnost českého obyvatelstva momentálně není sto čelit dlouhodobému a soustavnému působení dezinformací“ a proto je zde, podle žalobců, „legitimní cíl ochrany práv jiných“.

K jeho ochraně je třeba stíhat jednání, které „popírá základní hodnoty demokratické společnosti“, což má být případ učitelky Bednářové.

Sdělovat studentům pravdu o dobru a zlu

Trestní represe má být až krajním řešením, což je promítnuto do známého právního principu „ultima ratio“. Státní zastupitelství k tomu ale uvádí, že nutnost represe souvisí se společenskou škodlivostí, která byla u učitelky Bednářové okolnostmi výrazně zvýšena. Zejména proto, že společnost od učitelů očekává, že nebudou „žáky manipulovat a učit bludy“.

V těžké existenciální situaci, kterou je válka, se podle žalobců od pedagoga očekává, že bude „sdělovat studentům pravdu o příčinách a průběhu války, o vinících a obětech, o dobru a zlu“. A opakuje, že v případě ukrajinské války je dobro a zlo jednoznačné.

Fotogalerie: - Den nezávislosti Ukrajiny

Fotogalerie: - Tramvaj v ukrajinských barvách

Proto je společenská nebezpečnost činu výrazně vyšší, než kdyby jej Bednářová spáchala „v menší uzavřené společnosti dospělých v restauračním zařízení v pozdní noční hodině“. Dokonce taková, že lze uvažovat o posouzení jednání jako trestného činu.

„Lež není možno považovat za pouhý jiný názor tak, jak to v dané věci učinily soudy,“ shrnul své podání dovolavatel.

Vystrčil: Aby naše země byla v bezpečí...

Nejvyšší soud žalobcům vyhověl a případ vrátil soudu prvního stupně k dalšímu projednání. Argumentace, se kterou tak učinil, doposud není známa. Bude přitom důležitá, protože soudy jsou vázány právním názorem soudů nadřízených.

Kauza učitelky Bednářové je navíc v určitém smyslu precedentní, řeší totiž v obecné rovině otázku svobody slova a oprávněnosti jejích omezení.

Toto téma je intenzivně vnímáno především v souvislosti s novým paragrafem trestního zákoníku Neoprávněná činnost pro cizí moc. Ten ve středu prošel Senátem a pokud jej podepíše prezident Pavel, vstoupí v účinnost bez legisvakance (tedy období mezi dnem, kdy se právní předpis stává platným, a dnem, kdy nabývá účinnosti).

Podle tohoto paragrafu bude potrestán odnětím svobody „ten, kdo v úmyslu ohrozit nebo poškodit ústavní zřízení, svrchovanost, územní celistvost, obranu nebo bezpečnost České republiky anebo obranu nebo bezpečnost mezinárodní organizace, k ochraně jejíchž zájmů se Česká republika zavázala, vykonává na území České republiky činnost pro cizí moc“. V důvodové zprávě jsou přitom jako typ takové neoprávněné činnosti zmiňovány i „činnosti směřující k ovlivňování rozhodovací činnosti orgánů veřejné moci nebo k ovlivňování veřejnosti“.

Ze strany právníků, ale například i Konfederace politických vězňů, tak zaznívají vážné obavy, že tento paragraf bude zneužíván ke kriminalizaci názorů. Již v minulosti někteří experti na dezinformace přišli s konceptem, že informace zpochybňující instituce České republiky nebo kritizující Evropskou unii jsou šířením „kremelského narativu“. Na základě paragrafu o činnosti pro cizí moc by takové jednání mohlo být i trestně stíháno.

Senátorka ODS Vladimíra Ludková hlasovala pro vyjmutí tohoto paragrafu z novely Lex Ukrajina a v rozpravě poznamenala: „Dalo by se lidově říci, že v podstatě – a teď promiňte mi ten výraz – i ,blbé kecy' mohou být díky 318a odsouzeny. A přiznejme si, oni i ty – a teď opět promiňte – ty blbé kecy k demokracii, kterou my tady máme chránit, ony tam patří“.

Její vystoupení vyvolalo viditelnou nelibost na umpiru sedícího předsedy Senátu a rovněž člena ODS Miloše Vystrčila.

Ten následně ve svém projevu řekl, že už samotná debata o zákonech, které mají naši zemi chránit, oslabují možnost naší obrany. „My tady nejsme od toho, abychom se někomu zalíbili a ani tady nejsme od toho, abychom za každou cenu získávali něčí nebo někoho hlasy. My jsme tu od toho, abychom dělali vše pro to, aby naše země byla v bezpečí nebo abychom bezpečí, ve kterém žijeme, aspoň trošku zvýšili třeba legislativními iniciativami, které se ne všem úplně líbí,“ vyzýval předseda Senátu.

Advokát: Jak z pera Josefa Urválka

„Přiznám se, že když jsem četl text dovolání nejvyššího státního zástupce, tak mne začal objímat duch doby 50. let minulého století. Některé citace, jako by přímo vypadly z pera Josefa Urválka,“ řekl ParlamentnímListům.cz nad textem advokát a předseda strany PRO Jindřich Rajchl.

Tvrzení, že nemůže být pochyb o tom, jaké jsou příčiny vojenského konfliktu na Ukrajině, kdo je agresorem a kdo obětí, a že rozdělení dobra a zla je v tomto případě jednoznačné, nás podle právníka vrhá zpět do doby, kdy nebylo třeba u soudu cokoliv dokazovat, neboť klíčová byla vůle lidu.

Ovšem za zcela nejděsivější pasáž celého dovolání považuje závěr, že subjektivní stránka trestného činu je naplněna i tehdy, pokud „je pachatel sice subjektivně přesvědčen, že jeho názor je pravdivý, avšak ví o tom, že se zásadně liší od většinového názoru současné demokratické společnosti“. „Nejvyšší státní zástupce zde zcela otevřeně konstatuje, že není rozhodné, co je pravda, nýbrž to, co si myslí většina. Tento typ úvahy totiž nelze charakterizovat jinak než jako výraz čiré totality monopolu oficiálního názoru,“ říká k tomu advokát.

Po rozhodnutí Nejvyššího soudu, které se s dovoláním podloženým těmito argumenty ztotožnilo, se předseda strany PRO rozhodl do případu aktivně vstoupit a přidat se k její obhajobě. „Pevně doufám, že ji před touto pětikoaliční zvůlí ubráníme a že v zářijových volbách se dokážeme této nastupující názorové autokracie zbavit, aby se již podobné případy neopakovaly,“ říká pro ParlamentníListy.cz Jindřich Rajchl.

Psali jsme:

Zeman: Tajné služby u nás posilují. Mohou zrušit volby. Zelenskyj je zoufalý

Pozavírat opozici. Teď se to může stát i tady. Foldyna žasne, co si vláda se zákonem dovolila

„Na výlet či obchodně do cizí mocnosti? Hrozí vězení.“ Stonišův mrazivý text

Zeman: Fiala připomíná Hitlera v bunkru. BIS se chystá zatýkat