Incident začal v texaském městě Liberty. Tamní list, pojmenovaný Vindicator, v rámci osvěty nahrál útržky americké Deklarace nezávislosti na své facebookové stránky. Leč ouha. V jednom z nich našly facebookové algoritmy něco závadného, příspěvek smazaly a poslaly listu zprávu, že se v textu nachází cosi proti standardům používání sítě facebook. Jednalo se s největší  pravděpodobností o výraz „indian savages“, neboli indiánští divoši.

Poté, co list Vindicator na chybu firmu Facebook upozornil, byl příspěvek obnoven a zástupci Facebooku se listu omluvili. Nicméně, celý incident je velmi vypovídající. Deklarace nezávislosti je pro Američany téměř posvátná, takže se proti Facebooku zvedla vlna rozhořčení. Ale v jiných případech tomu tak zdaleka není.

Kechlibar se tématu věnuje ve třech bodech. V prvním bodě praví: „Nedozvíte se, proč příslušný příspěvek zmizel. Toto je zdroj permanentní frustrace. Zmizet může téměř cokoliv podle nejasných pravidel. Součástí zvůle je právě to, že nikdo nikdy neví, kdy a kam sekyra dopadne a koho ušetří.“ Kechlibar tak ukazuje na problém, že ve skutečnosti nevíte, co je už proti standardům Facebooku a co ne. Jediné, co je podle něj bezpečné, jsou fotky roztomilých zvířátek.

I tato fotka je podle Kechlibara na hraně, protože kotě drží zbraň, což je některým uživatelům proti srsti.

V druhém bodě Kechlibar vysvětluje, proč jsou algoritmy tak nebezpečné. „Dochází k zásadní ztrátě historického kontextu a de facto k přepisování historie kvůli současným politickým sentimentům,“ píše. A dodává historický kontext k době, kdy byla Deklarace nezávislosti sepsána. Indiáni tenkrát nebyli jen pouhou atrakcí a menšinou uklizenou v rezervacích, nýbrž aktivními hráči v souboji Anglie a Francie, a jejich válečné metody se rozhodně neřídily podle ještě neexistující Ženevské konvence.

Autoři deklarace si těmito válkami prošli a tak není divu, že jejich názor na indiány byl takový, jaký byl, píše Kechlibar.

Facebookový algoritmus však postupuje nikoli podle historického kontextu, ale podle pocitů těch, kdo ho programují, tedy mladých lidí povětšinou z amerických univerzit. Kechlibar varuje, že Facebook a Google jsou tak velké společnosti, že se dají označit už za monopoly nebo oligopoly. A pokud se rozhodnou mazat obsah, jedná se de facto o cenzuru.

A dává příklady, jak by to mohlo probíhat. „Klidně je možné, že někdy za pět let dojdou v Applu k názoru, že iPhone nesmí být použit k přenosu závadných myšlenek, a následný update operačního systému vám znemožní na klávesnici napsat nějaké problematické slovo. Dejme tomu, abychom se drželi českých poměrů, tak ‚cikán‘. Nebo třeba společnost Microsoft přeruší každý skypový hovor, ve kterém to slovo padne – píp, píp, porušil jste zásady užívání softwaru Skype, vaše volání bylo ukončeno,“ varuje. A dodává, že některé odkazy a obrázky Facebook blokuje už teď, i v privátních konverzacích.

Kechlibar se obává toho, že pokud se dostnou technologické firmy pod nadvládu určité politické skupiny, bude to opravdový problém pro opozici. Už nyní je prý Sillicon Valley, americký region, kde se koncentrují firmy z oboru IT, velmi nakloněn demokratům. „Za dva roky je v USA další volební kampaň; myslíte, že firmy jako Facebook a Twitter budou ještě opět ochotny poskytnout reklamní prostor Trumpovi, když jejich personál jej vesměs považuje za ztělesnění zla?“ ptá se Kechlibar.

Ve třetím bodě Kechlibar rozebírá automatizaci mazacího procesu. Zatímco lidé mají alespoň špetku zdravého rozumu, do rozhodování algoritmu, zvláště pak algoritmu, který je schopen se učit sám, téměř nikdo nevidí. Popisuje hypotetický algoritmus, který by prodával hrnce a zjistil by, že nejlepší zákazníci jsou lidé se začínající Alzheimerovou chorobou. „To je z lidského hlediska samozřejmě neetické jako bič a na různé ‚lidské šmejdy‘, kteří se o podobnou aktivitu snaží v reálném světě, jsme jako společnost dost alergičtí. Jenže ten algoritmus, který dojde k podobnému závěru, vám to ani nemusí sdělit. Jeho prací je prodávat, tož vám pravidelně sděluje, kolik toho prodal, a do vnitřní logiky už nevidíte,“ píše Kechlibar.

„Představa takového nemilosrdného stroje, který je naprogramován k tomu, aby vynucoval určitá politická stanoviska, je dost děsivá. Dlouho jsme si mysleli, že to je záležitost Číny. Velmi snadno se ale může stát, že kolektivně nakráčíme do téže pasti ve jménu ‚dobrých mravů‘. Jaký prostor nám pak zbyde pro disent, rozejdou-li se naše názory s tím, kdo mazacím systémům dává zadání? Bude snad zase existovat digitální samizdat, jehož obsah bude šířen různými kreativními postupy, aby se obešlo všudypřítomné oko robotického Bratra?“ zakončuje úvahu Kechlibar.

K incidentu se také na twitteru vyjádřil Mirek Topolánek. „Co by asi gůgly udělaly s větou generála Lee: ‚Střílejte, až uvidíte bělmo jejich očí‘? A vyjde ještě román Henry Millera Pod střechami Paříže? A co Švejk? Platí ještě, že svoboda každého končí tam, kde začíná svoboda toho druhého? A co na to Jan Tleskač?“ píše na této sociální síti.