Za svůj příspěvek „Před sedmi lety zemřel jeden z největších vlastizrádců této země Václav Havel“ sklidil Lubomír Volný mnoho nepříliš pozitivních reakcí: „Před Vámi bych si, pane Volný, neodplivl. Před Vámi bych se rovnou poblil. Je mi z Vás nehorázně trapně, vy drzá nevzdělaná kundo,“ zněl jeden z příspěvků.

Nedlouho poté vydal Lubomír Volný i „Prohlášení všem médiím i soukromým osobám k mým statusům“, ve kterém píše: „Považuji Václava Havla za prvního českého agenta globálního veksláka Sorose a stejnou oběť alkoholismu jako byl Boris Jelcin. Což ani u jednoho z nich nesnižuje jejich mezinárodní význam. Václav Havel sloužil nikoliv zájmům českého lidu, ale nadnárodních korporací. Své první vlastizrady se dopustil svým podílem na likvidaci českého zbrojního průmyslu, amnestií, která povraždila, znásilnila, zmrzačila, oloupila a okradla, stovky, možná tisíce obětí. Neodpustím mu ani jeho podíl na ‚humanitárním‘ vraždění srbských dětí v průběhu zločinného napadení suverénního státu gangstery z NATO, ani jeho kontakty s dalšími vlastizrádci a gaunery jako je Bakala, kteří i dnes pokračují v činnosti proti zájmům této země a jejich občanů. Reakce havlistické galérky byla a stále je typicky ‚pravdoláskařská‘ a ‚liberalnědemokratůrní‘. Osobní nenávistné útoky, vulgární urážky, vyhrožování fyzickým napadením a přání smrti. Normální lidé reagovali pozitivně, olajkováním statusu, celé stránky i v soukromých zprávách. Všem sympatizantům děkuji za veřejně i soukromě projevenou podporu. Hejtrům z řad ‚lepších lidí‘, děkuji za odhalení jejich pravé tváře. Oponenti na úrovni a těch také nebylo málo, pouze vyjádřili nesouhlas s mým názorem, obhajobou svého idolu a respektem k mému právu na svobodné vyjádření vlastního názoru. Prozatímní přehled lajků a ‚dislajků‘ u původního postu vypovídá podle mne jednoznačně o dalším rozdělení společnosti a o tom, že kult Václava Havla již dnes není naštěstí něčím společensky jednoznačným a nezpochybnitelným. Těmto nesouhlasícím diskutujícím na úrovni děkuji a těším se na další trénink odolnosti vůči oponentním politickým názorům u ‚liberálně demokratických‘ a ‚pravdoláskařských‘ soudruhů, kteří si demokracii vykládají tak trošku ve stalinistickém duchu.“