„Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí.“ Autorem této věty je někdejší český prezident Václav Havel, který ji pronesl v době xametové revoluce proti komunistickému režimu v Československu.

Jan Sokol na straně komentářů zmiňuje, že se do odkazu Václava Havla trefují mnozí, kteří ho nenáviděli, ale také o tom lhali a nic mu neřekli do očí. O aktuálnosti Havlova výroku píše pod titulkem „Pravdoláskaři a lžinenávistníci“.

Sokolův komentář vychází téměř přesně tři roky po Havlově úmrtí. Zde filozof zmiňuje, jak se první prezident poté, co opustil funkci hlavy státu, stáhl do soukromí a zesnul v kruhu blízkých přátel, v ústraní na své chalupě na Hrádečku.

Havlova hluboká stopa podle Sokola nejde vymazat, přestože se objevili různí autoři a také politici, kteří jej začali očerňovat. „Někteří si po něm jen tak uplivli nějakou sprostotu, jiní ho začali kritizovat za různé skutečné či domnělé poklesky jeho téměř patnáctileté kariéry,“ uvádí disident Sokol. Píše také o ztrátě soukromí a naprostém odhalení Havlova soukromého života. Ale Havel čítankovým hrdinou být nechtěl, tvrdí Sokol.

Havel se možná někdy mýlil, ale nemusel se stydět

„Havel se možná někdy zmýlil – třeba při podpoře intervence v Iráku – ale nebylo to z důvodů, za které by se měl stydět. Jedni mu vyčítali `sametové` zacházení s komunisty, nebo naopak podporu bombardování Jugoslávie, a někteří dokonce podíl viny za rozkradenou privatizaci. To po mém soudu buď svědčí o tom, jak málo rozumíme `dělbě moci` a velmi omezeným mantinelům činnosti demokratických politiků, nebo je to prostě demagogie,“ myslí si vysokoškolský pedagog.

„Korunu tomu nasadil jeho zatrpklý nástupce, který o Havlovi nedávno tvrdil, že byl skrytý komunista, jenž nenáviděl politické strany a tržní hospodářství, ačkoli z něj prý sám tyl. K tomu není co dodat,“ odsuzuje filozof Klausovy výroky.

Havlovo pevné slovo tu najednou hrozně chybí

Jan Sokol ale na stánkách MF Dnes zdůrazňuje, jak aktuální je dnes Havlovo heslo „Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí“. A dodává informace z historie o jeho vývoji od Jana Husa, přes T. G. Masaryka až k Václavu Havlovi.

„V Havlově úpravě má heslo dvě části, které mají jinou povahu. Ta první, řekněme pozitivní, zní dnešnímu skeptickému uchu podezřele pateticky, takže si z ní lze dělat lacinou legraci. Zato ta druhá, negativní, je nesmírně vzácná a mluví do našich všedních dnů,“ píše Sokol a vyzdvihuje Karla Čapka, který o souvislostech mezi lží a násilím psal už před osmdesáti lety.

„Bože, vrať světu pravdu! Nebude jistoty, nebude smluv, nebude ničeho platného a bezpečného, pokud vědomí kteréhokoli národa bude zkřivováno záměrnou lží. Za každou lží je úklad a násilí; každá lež je útok na bezpečí světa. Nikdo nebude žít v míru ani za nejsilnější hradbou oceli a betonu; okřídlená lež se vysměje všem našim pevnostem. Zbavit svět lží je víc než odzbrojení,“ cituje filozof Čapka.

„Co by asi řekl dnes tomu, co se stalo na Krymu a pokračuje na Ukrajině? Co by řekl Havel k trapnému lavírování a podbízení některých politiků?“ klade Sokol otázky.

„I Václav Havel se mohl zmýlit, ale jeho pevné slovo tu najednou hrozně chybí,“ konstatuje ve vzpomínce na Václava Havla Jan Sokol.