„I když znovu a zase vstávají noví inkvizitoři, mudžahedíni a neomylné politické strany, věřme, že jejich pád bude zase velký a nevyhnutelný,“ píše slovenský křesťanský filozof Vlado Gregor ve svých Meditacích, ne příliš medových V. ParlamentnímListům.cz dovolil, abychom z nich některé pasáže ocitovali. A jelikož slavíme Den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje jako symbolické výročí jejich příchodu na Velkou Moravu, kde přispěli k prohloubení křesťanské víry a vzdělanosti, tak se pojďme podívat na některé dnešní křesťanské úvahy.

Válka a cenzura

„Máme nadbytek PC stránek, které nehledají příčiny ani řešení, jen poukazují na smutný stav. Modleme se, aby se to změnilo,“ píše Gregor v kapitole Přinesou naše velké synody více svobody? A hned si vlastně odpovídá: „Studoval jsem historii a věřil, že tak šílená, hloupá a oboustranná cenzura, jaká probíhala ze druhé světové války, se už nikdy nevrátí. Jak velmi jsme překvapení, že je tady opět! Na obou stranách umírají lidé a na obou stranách profitují z jejich utrpení největší podvodníci a zloději, ať už evropští, asijští nebo američtí. Ať jsme liberálové, nebo konzervativci, zachovejme si zdravý rozum a touhu po Boží pomoci.“

V celých dějinách i v současnosti hodně lidí medituje o tom, co je absolutní dobro a absolutní zlo. Podle Gregora je absolutní zlo myslet si, že víme, co je absolutní dobro a zvládneme ho realizovat. Před tímto prvotním a ne dědičným, ale stále vznikajícím hříchem nás nechrání vůbec nic. Ani vynikající intelekt, ani pozoruhodná svatost.

„Vyjmenujme pár lidí, kteří přecenili svoje možnosti a schopnosti: svatého Augustína, svatého Gregora VII., Savonarolu, Husa, Marxe a mnoho jiných. Ne, žádný Boží, svatý anebo jinak dokonalý stát nevytvoříme, když nerespektujeme živou realitu okolo nás a hlavně, když nehledáme Boží, ale upřednostňujeme svou vůli,“ pokračuje. V další z kapitol také soudí: „Dlouho se hovořilo, a byla to pravda, že z Východu přichází světlo, tedy ex oriente lux. Nyní se bohorovně tvrdí, že světlo a všechna moudrost přicházejí ze Západu, tedy ex occidente lux. Už dlouho víme a jsme si jistí tím, že zeměkoule je kulatá, že lidé se navzájem potřebují a měli by být alespoň trochu normální.“

Jsem muž, nebo žena?

V kapitole Je jistě dobré mít silnou víru, ale i v tom musíme poznat míru píše: „Komunisté věřili, že rozkážou větru, dešti. A současní liberálové věří, že my, každý osobně, rozhodneme o tom, jestli jsme muž, nebo žena, bez ohledu na to, jestli je to pravda a co to udělá s našimi blízkými a s celou společností.“

Ke konci, ve dvanácté kapitole, která je rozhovorem, se v odpovědi zamýšlí nad tím, proč se z našeho světa vytratil pocit hanby a úcta ke zdravému rozumu: „Je to skutečně přelom, když se za předvoj moudrosti a zdravého rozumu považují ženy a homosexuálové, tedy slabší nádoby a lidé, kteří devastují normální mravy a celou společnost. Takové bludy a nesmysly šíří lidé, kteří nenávidí křesťanstvo a chtějí ho zničit. Předtím to chtěli udělat prostřednictvím zbožňování většiny, tedy jakéhosi těžko vymezitelného proletariátu. To jim nevyšlo. Tak teď prosazují zbožňování jakýchkoliv menšin, jejichž vymezení je také diskutabilní. Je smutné, že mnozí i v srdci církve na tuto jejich sofistikovanou taktiku naletěli. Měli by se stydět!“

Velmi záhadnými se nám, jako to vidí Gregor, mohou zdát Ježíšova slova, že nepřinesl na Zem pokoj, ale rozdělení, oheň a meč. Asi by se nám to ale nemělo zdát tak divné, když vidíme, že obě světové války se rozhořely v křesťanských zemích, a zdá se, že ta třetí také. „Roky se snažím hovořit pravdu a debatovat o ní. Bohužel, zkušenosti mi hovoří, že když člověk v něco pevně věří, končí se každá diskuse a možnost smíření. Vždy mi bylo divné, že Ježíšovu moudrost neocenila tehdejší věřící intelektuální elita, ale musel si hledat posluchače mezi rybáři, celníky a ta podobně,“ napsal.

František a Halík

V kapitole Důvěřujeme Bohu, anebo synodální synodě (označení pro různá shromáždění představitelů křesťanských církví, pozn. red.), věříme Ježíšovi, anebo lidské dohodě? si stěžuje, že situace v církvi a ve světě se vyhrocuje, takže je třeba být trochu konkrétnější. Komu se nelení, vidí prý mnoho Božích znamení, a je nejvyšší čas s pokorou poslouchat Boží hlas.

„Doufejme tedy, že je ještě cesta zpět, i když bude těžká a nezjeví se nám hned. Když bude tato schůze o schůzování dále pokračovat v duchu svatého otce Františka a téměř svatého Tomáše Halíka, možná i náboženští masochisti pochopí, že církev zaniká. Protože ty jejich kvazi hlubokomyslné hokusy pokusy spolehlivě vyženou i zbytek věřících z kostelů. Protože tomu, co takovíto novátoři hlásají, se věřit nedá. Dostaneme z koláče díru, když ztratíme zbožnost a víru,“ napsal dosti kacířsky. A že v současnosti se odehrává tragédie a náš establishment se nám směje do očí. Není totiž podle Gregora tak důležité býti světaznalí, ale je třeba býti ve víře vytrvalí.