Po tragédii v redakci pařížského týdeníku Charlie Hebdo vydala KDU-ČSL oficiální stanovisko, kde se mimo jiné píše, že je třeba bránit naše svobody a že je třeba zabezpečit větší spolupráci demokratických států v obraně hodnot. Pro Deník.cz Ivan Gabal upřesnil, co myslí onou obranou. „Z evropské perspektivy jde o posílení zpravodajské spolupráce, tlak na Turecko, aby účinněji kontrolovalo své hranice, kudy prochází evropští bojovníci Islámského státu. Potřebujeme odblokovat dohodu o výměnách informací o leteckých pasažérech, kterou zablokoval Evropský parlament. Teroristé z Paříže nejspíše prošli výcvikem v Sýrii a vidíme, jakou paseku ve dvou nadělali, přitom v řadách Islámského státu jich z Evropy bojují tisíce,“ zdůraznil.

Poslanec považuje teroristické akce za útok proti svobodě a o snahu rozpoltit Francii. Útoky podle něj souvisejí s vojenskou angažovaností země.  „Atentát souvisí s významným bojovým angažmá Francie. Navíc, podobně jako teroristický útok na New York v roce 2001 mířil na symboly americké moci, tento atak mířil na symbol kulturní a politické svobody ve snaze rozpoltit Francii, která má velkou muslimskou komunitu i otevřenou intelektuální a kulturní reflexi dnešního velkého napětí. Je to válka proti evropským poměrům ze strany aktérů chaosu, zločinu a organizovaného zabíjení,“ uvedl Gabal.

Těsně po útocích se zvedla vlna sounáležitosti s francouzskými novináři. Deník se sociologa ptal, jaké budou její důsledky. Zda se dá očekávat spíše kritika muslimských přistěhovalců, či snaha o domluvu a rušení ghett.  Podle Gabala je událost více spjata s boji v Sýrii a Iráku než s postavením muslimských komunit v Evropě. „Ale rozhodně se bude debatovat i o kompatibilitě muslimských komunit s evropským právem a liberalismem. Proč z Evropy odcházejí mnozí bojovat za Islámský stát. Od vypuknutí válečných konfliktů, zejména invaze Kremlu do Afghánistánu, stejně jako Saddámovy invaze do Kuvajtu, začal v islámském světě zpětný vývoj ke konzervativnímu sebeuzavírání a k expanzi vojenského násilí ve vnitřních poměrech,“ vysvětluje sociolog. „Vývoj západních společností je právě opačný: otevírání, liberalizace a posilování práva. První fáze arabského jara, konfrontovaná s urputnými zkorumpovanými totalitními režimy, vlastně akcelerovala fundamentalismus a násilný vývoj. Udržování násilného Asadova režimu v Sýrii otevřelo prostor pro zapojení nejbrutálnějších islamistických sil a vznik Islámského státu. Američané nedotáhli stabilizaci Iráku a vypařili se z vnitropolitických důvodů. Konec studené války má v arabském světě daleko divočejší průběh než v bývalé Jugoslávii nebo Sovětském svazu,“ konstatoval v rozhovoru Ivan Gabal.

Francie překvapí v dobrém

A co čeká Evropu? Je pravděpodobné, že nyní posílí extrémní pravice, nebo se budou občané EU chovat racionálně?  Ve Francii by mohla ve volbách zvítězit Marine Le Penová, nebo by mohl nabýt na aktuálnosti odchod Velké Británie z EU. Ivan Gabal si myslí, že Francie překvapí v dobrém. „Jsem na to zvědavý. Otázka je sázkou na nízké pudy Francouzů i Britů. Mám Francii za vlajkovou loď evropského myšlení, kritické sebereflexe a schopnosti rozlišit, kdo je viník. Myslím, že Francie překvapí, v dobrém. Ve Francii zřejmě nepřevládl strach, ale hrdost a odpovědnost za evropskou kulturu a civilizaci, za svobodné myšlení, soudržnost v mnohosti, sebevyjádření a pozitivní hledání. Měli bychom se k tomu připojit. Demokracie sice je permanentní krize, to jsem pochopil, ale strach v tom není dobrý rádce. Musíme se připravit, těch krizí bude víc. Neprožíváme nic krátkodobého. Potřebujeme se bránit teroru i strachu. Musíme se bránit a musíme být odolní,“ říká Ivan Gabal.