Úvodem se Petr Pavel vyjádřil k tomu, zda rozhodnutí odejít z Afghánistánu bylo správné. „Bylo. Není možné udržovat misi v chodu do nekonečna. Každá mise, ať už je to mise bojová, nebo asistenční, tak se po určité době trvání setká s něčím, co se nazývá operační únavou. A to je únava nejenom tou neustálou rutinou na straně vojáků, kteří v misi jsou, ale samozřejmě i veřejnosti, protože veřejnost, která tu misi podporuje, tak musí vidět nějaké výsledky, nějaký pokrok. Pokud ten pokrok je příliš malý, nebo pokud mise stagnuje, tak velice rychle vyprchá i podpora té mise,“ poznamenal Pavel. 

„Když byla mise ještě bojová, a tedy co do počtu vojáků silnější, protože v tom největším rozmachu mise bylo v Afghánistánu přes 140 tisíc aliančních vojáků, tak bylo třeba především oslabit všechny ty extremistické a teroristické skupiny, jako byla Al-Káida, Islámský stát a Tálibán. A k tomu bezpochyby došlo. Dalším cílem, který už nebyl tak vojenský, ale byl to spíš cíl rozvojový, bylo zlepšit postavení běžných Afghánců, především žen a dívek ve společnosti, přispět k rozvoji spoustou malých projektů, které měly za cíl oživit ekonomiku, především tu místní, dále začít budovat instituce afghánské, na afghánském půdorysu a podle afghánských tradic, které budou směřovat k efektivnímu řízení státu tak, aby Afghánistán byl standardní fungující zemí. Mnoho z těch cílů se podařilo splnit, i když z toho vnějšího pohledu to bylo samozřejmě zkresleno údaji, které hovořily o počtech mrtvých, o počtech okresů a provincií, které držela buď vláda, nebo Tálibán, ale život v Afghánistánu se za těch 20 let dost podstatně změnil,“ zmínil Pavel. 

A co Petr Pavel říká na to, že kvůli odchodu vojáků z Afghánistánu je pod palbou kritiky americký prezident Joe Biden? Je kritika zasloužená? „Je přirozené, že po každém neúspěchu je obecně vidět snaha najít nějakého konkrétního, pokud možno jednoho viníka, na kterého se dá ukázat. Tahle situace určitě je a bude předmětem mnoha analýz, a já jsem přesvědčen, že těch chyb a problémů byla celá řada, takže viníků je jistě mnohem víc. Prezident Biden pokračoval v tom, co začal prezident Trump. Ten jasně řekl už téměř před dvěma roky, že americké síly se stáhnou, a už v té době jsme hovořili o tom, že není možné se stahovat bez naplnění konkrétních podmínek k určitému datu, ale že stažení je možné, když mise ty podmínky naplní. A bohužel ten tlak, který vytvořil už prezident Trump, kterému prezident Biden nemohl nijak uniknout, tak vyústil ke stažení ke konkrétnímu datu, v tomto případě k datu velice symbolickému, k 20. výročí útoku na dvojčata,“ sdělil Pavel, že podmínky však bohužel splněny nebyly, k odchodu však přesto došlo. 

Výsledek afghánské mise je podle jeho slov lekcí v mnoha směrech pro mnoho stran. „Pro nás to samozřejmě jako součást mezinárodní koalice dobrá zpráva není, protože je to skutečně neúspěch a myslím, že bude zapotřebí ho velice otevřeně analyzovat a říci, co všechno jsme dělali špatně, abychom se tomu do budoucna byli schopni vyhnout. Na druhou stranu pro ty, kteří Západu obecně nepřejí, tak je to velice dobrá zpráva, protože může velice dlouhodobě poukazovat na nesprávnost západních strategií o prosazování demokracie ve světě, o použití nástrojů vojenských, ale i těch rozvojových a politických. Samozřejmě že se to dá zneužít i propagandisticky, ve smyslu toho, že Spojené státy nedodrží slovo, že tedy když jsou vystaveny dlouhodobě těžkostem, tak potom odejdou,“ dodal Pavel.

„Myslím, že nastal okamžik, kdy na straně Západu, a teď k Západu počítám nejenom Spojené státy a NATO, ale počítám celý demokratický Západ, tak musí dojít k přehodnocení toho, do jaké míry skutečně je možné prosazovat myšlenky demokracie a liberálního uspořádání, lidských práv, do prostředí, které na to prostě ještě není připraveno. Jestli bychom neměli najít jinou formu spolupráce, která bude více akcentovat místní řešení, místní podmínky, i za cenu toho, že nebude úplně naplňovat naše kritéria, ale naplní to základní, a to je stabilita,“ zmínil Pavel.