John Nash a ekonomie, jako moc to jde k sobě?

Nash je v souvislosti s ekonomií zmiňován hlavně ze dvou důvodů. Zaprvé na přelomu čtyřicátých a padesátých let přelomově přispěl k rozvoji teorie her. Ta má dnes uplatnění v řadě disciplín, například v rozvoji umělé inteligence nebo ve vojenství a geopolitice. Ale právě také v ekonomii. Teorie her se vlastně plně začlenila do ekonomie hlavního proudu a běžně se vyučuje na ekonomických univerzitách jako samostatný kurz. Zadruhé je Nash zmiňován v souvislosti s ekonomií z toho důvodu, že Nobelovu cenu získal právě za svůj příspěvek k poznání v rámci hospodářské vědy.

To však není vše, předpokládám.

Máte pravdu. Nemělo by končit pouze u těchto zmínek. I když se tak asi bohužel stane. Nashův příspěvek k ekonomické diskusi byl přece jenom širší. Génius si především uvědomoval to, jak moc je ekonomie v posledních desetiletích provazována s politikou. K tomuto procesu se vyjadřoval značně kriticky.

Můžete být konkrétnější?

Vzpomínám si, co mi řekl v rozhovoru. „Vezměte si takového Paula Krugmana,“ zmínil Nash svého kolegu z Princetonu. „Je bystrý, inteligentní, také získal Nobelovu cenu, píše do New York Times. Jenže jeho politické smýšlení je předvídatelné; víte, co řekne, ještě než začne mluvit. Je velmi stranický. Drží se partajní – demokratické – linie.“

Co se mu na Krugmanovi nezdálo?

Třeba to, že Krugman doporučoval už před lety stimulovat japonskou ekonomiku tiskem nových jenů. Sice to možná pomůže japonským vývozcům, ale japonští zaměstnanci si rychle uvědomí, že za svoji mzdu si toho celkově koupí méně – kupní síla měny klesne, řekl mi k tomu Nash.

To se ale nyní děje nejen v Japonsku.

Ano. Japonská centrální banka tištění peněz ve velkém a nákup vládního dluhu za ně „vynalezla“. Poprvé jej aplikovala už v roce 2001. Nutno však říci – čehož si v našem zmíněném rozhovoru z roku 2011 všímal sám Nash –, že bez větších úspěchů. Od té doby, jak naznačujete, však tištění peněz ve velkém, známé jako kvantitativní uvolňování, spustily americká i britská centrální banka. A Evropská centrální banka jej provozuje od letošního března.

Všichni dělají jedno a totéž, jako „jeden muž“. Co tomu říkal Nash?

To, proč nejvýznamnější světové centrální banky aplikují jako „jeden muž“ opatření, o jehož skutečné efektivitě lze pochybovat, by Nash vysvětlil zřejmě tím, že jednají v intencích keynesovské ekonomie, tedy v intencích jedné jediné školy ekonomického myšlení, jakkoli v současnosti vlivné. Génius dokonce hlásal, že keynesovští ekonomové, mezi něž lze zařadit právě i zmíněného Krugmana, jsou slabším odvarem bolševických komunistů.

Bolševických komunistů? Proč?

Bolševici podle Nashe lidem naslibovali „světlé zítřky“. Říkali, že zajistí lepší životní úroveň, než jakou nabídla „buržoazní demokracie“. Mluvili o diktatuře dělnické třídy, nakonec ale uvedli jen násilnou, fízlovskou a někdy i vraždící mašinerii – diktaturu pár vyvolených soudruhů. Keynesovští ekonomové mají podle génia také plnou pusu „světlých zítřků“, tedy toho, jak se všichni budeme mít lépe, jen co centrální banka konečně vytiskne dostatečný počet barevných papírků. Naznačuje, že není náhodné, že historicky se keynesovští ekonomové na scéně objevili právě až po bolševicích, snad jimi do jisté míry inspirováni.

John Nash a Lukáš Kovanda, foto: Archiv LK

Jaké analogie mezi bolševiky a keynesovskými ekonomy Nash nabízí?

Stejně jako bolševici, tedy těch pár vyvolených soudruhů, zastírali veřejnosti skutečnou podstatu režimu, tutlali kdeco od politických vražd po výbuch Černobylu, tak také keynesovští ekonomové svými teoriemi zamlžují podstatu věci. Naštěstí jen ekonomickou podstatu. Vlastním cílem jim přitom je, pokračuje Nash, aby centrální banky a vlády mohly tisknout více nekrytých peněz, splácet tak své dluhy, a lidé přitom ještě mysleli, že se tak děje pro jejich dobro. Zdá se, že to je podle Nashe základní důvod samotné existence keynesovských ekonomů a jejich současného vlivu. Jdou establishmentu zkrátka „na ruku“. Říkají to, co vládci chtějí slyšet.

A vládci je za to odměňují?

Můžeme snadno domyslet, že přistoupení toho či onoho ekonoma na keynesovství bylo v očích Nashových vlastně jen výtahem do vyšších společenských pater, například na prestižní posty ve vládě nebo v centrální bance, podobně jako jím byla za minulého režimu rudá knížka.