„Řada problémů je vytěsňována. To, co se chápe jako minoritní disfunkce, jako poškozování životního prostředí nebo problém nerovnosti a chudoby, ve skutečnosti není chyba tohoto systému, ale jeho integrální součást,“ uvedla Švihlíková. V současné době tak podle ekonomky můžeme jednoduše konstatovat, že systém nesplňuje očekávání ani potřeby většiny lidí. „Snažila jsem se vybrat několik problémů, zajímavých a možná v českém prostředí málo frekventovaných. První otázka je nerovnost a konvergence. Nerovnost jak uvnitř států, mezi státy i celkově. Konvergence je otázka dohánění, přibližování se. Další problém je otázka setrvalé stagnace a také zda to, jak dnes uvažujeme o růstu, je adekvátní a jestli by nám změna nezpůsobila šok,“ shrnula na začátek Švihlíková a pak se věnovala podrobněji jednotlivým bodům. Setkání, na kterém také ekonomka vystoupila, pořádala Alternativa zdola v pražském Domě odborových svazů.

Švihlíková: „Do současného systému se nám vracejí feudální prvky.“

Ekonomka popsala způsob, jak vznikají nerovnosti mezi státy i uvnitř jednotlivých zemí. „Mzdy neodpovídají růstu produktivity práce. Jsou tu jiné síly, které tomu brání. Ve společnosti roste nerovnost, omezuje se kupní síla. Jedním z následků je dost významné zadlužování domácností,“ uvedla také Švihlíková. Spojené státy americké jsou podle ní v ekonomické oblasti často předvojem změn událostí. „Ve vyspělých zemích se nám objevuje renta, to znamená, že do současného systému se nám vracejí feudální prvky, to znamená rentiérské struktury,“ podotkla. I v zemích, které mají na vyšší úrovni sociální systém, si jedno procento lidí koncentruje bohatství. „Je to všeobecná tendence celého systému, což vytváří obrovské nerovnováhy. Jsou to velmi varující čísla,“ doplnila.

Návrat k feudalismu? Nerovnost nás vrací k roku 1820

Jedno procento lidí kumuluje obrovské množství bohatství, masivní část populace má ale minimálně stagnující kupní sílu. „I OECD, která není úplně progresivní institucí, přišla s tím, že se nám nerovnost vrací k roku 1820, což odpovídá feudálnímu návratu s rentou. Dokonce i Mezinárodní měnový fond teď přinesl varující zprávy, co se týká nerovnosti a neudržitelnosti. Neudržitelnost nespočívá jen v sociální dimenzi, že je to vrcholně sociálně nespravedlivé, ale také v ekonomické dimenzi,“ vysvětlila Švihlíková. A že bohatství proteče seshora dolů? To je nesmysl. „Mimochodem vy, když zapojíte hlavu, tak na to přijdete okamžitě, Mezinárodní měnový fond s tím přichází za 30 let a teď to zveřejnil. Dokonce udělali i studii, při které zjistili, že koncentrace bohatství u zmiňovaného jednoho procenta lidí vede k závažnému poškozování ekonomiky. Je ale otázka, zda se s tím něco udělá,“ dodala.

Země jsou v pasti středního příjmu a nemohou dál

Švihlíková zmínila i problematiku sociální mobility, respektive přibližování úrovní jednotlivých států: „Vyspělé země se posichrovaly, vytvořily si takové struktury a hospodářské politiky, že je velmi obtížné je dohnat. Vidíme to, že se čím dál více zemí ocitá v tzv. pasti středního příjmu a nemůže nikam dál. Tohle například řeší Brazílie.“ Pak se věnovala příčinám nepříznivého stavu. „Máme tady nadnárodní korporace, které ovládají mezinárodní dělbu práce. Ještě když jsem já končila VŠE, ovládaly dvě třetiny mezinárodního obchodu, dnes je to 80 procent. Většinou mají sídlo v některé z vyspělých zemí a rozhodují, co se bude vyrábět, s jakou přidanou hodnotou a tu hlavní si samozřejmě nechávají doma včetně výzkumu a vývoje. Liberalizace je nástroj vítězů, to už věděli Němci v 19. století, když odmítli liberalizační politiku tehdy Velké Británie, která získávala velký náskok.“

Švihlíková: „Už teď trpím, když mám vykládat makroekonomii.“

V závěru své přednášky Švihlíková zmínila ještě řadu otázek, které se do budoucna otevírají: „Můžeme změnit optiku našeho systému, když nezměníme finanční systém? Vidíme závažné úvahy, jež se týkají nejen udržitelnosti současného systému. Už teď trpím, když mám vykládat studentům makroekonomii, protože tři čtvrtiny věcí jsou minimálně problematické. Pojetí peněz atd.“ Upozornila na prognózy o tom, že se světová ekonomika bude ocitat v trvalé stagnaci, která vznikne nedostatečnou poptávkou, což je spjato i s vysokou nezaměstnaností. Téma nastolil v podstatě ekonom z mainstreamu Larry Summers.