Před námi jsou vánoční svátky, historicky navazující na pohanské oslavy zimního slunovratu, symbolu znovuzrození Slunce. Tradičně je vnímáme jako svátky klidu, míru, štěstí a radosti, milované nejen dětmi, ale bez ohledu na věk i námi dospělými. Bohužel, dění kolem nás nám příliš klidu a míru neslibuje. V mnoha zemích světa panuje politická nejistota a krvavou a nesmyslnou válku máme hned za příslovečnými humny. Zpolitizovaná média středního proudu nám to neopomenou při každé příležitosti připomenout a samotná EU, samozřejmě i spolu s námi, vězí ve válce s Ruskem až po krk. Už potřetí od Napoleona a Hitlera, sice opět s nulovou šancí vyhrát a Rusko zničit, zato s pravděpodobností téměř hraničící s jistotou opětovného pádu do válek, umírání, chaosu a chudoby ve jménu britských a amerických zájmů.

Evropské šéfy už omrzela hra na demokracii a radostně a s ulehčením se vracejí ke své totalitní a autoritářské podstatě. K nulové úctě k „obyčejným“ lidem, zákonům a soukromému vlastnictví, k nenávisti ke svobodě slova a skutečným lidským právům. Evropští vládci, paradoxně pod hlavičkou „evropských hodnot“, otevřeně a stále rychleji odhazují a zrazují vše, o čem ještě nedávno tvrdili, že zastávají. Zatím se ještě snaží své pokrytectví a lži ukrýt pod stále chatrnější kouřovou clonu „demokracie, svobody a práva“. Ale už to nebude dlouho trvat a budou muset odkrýt karty.

Léta trvající válka proti křesťanské víře pečlivě a důkladně ničí tradice, na nichž navzdory všem historickým peripetiím a někdy až nepředstavitelným hrůzám vyrostla naše evropská civilizace. Místo křesťanství a na něm postavené jednotné evropské ideologii se nám mocní snaží podstrčit zlaté tele spotřeby a jakási podivná transgender božstva, prezentovaná při karikatuře zahajovacího ceremoniálu olympijských her ve Francii. A ačkoliv bych se rád vyjádřit k vývoji ve světě optimisticky, musím bez emocí konstatovat, že Evropu v představitelné buducnosti nic dobrého nečeká.

Ani Česká republika nebude výjimkou. Nejsme a nebudeme schopni rozvíjet samostatně zahraniční vztahy a řídit domácí vývoj. Jsme státem s omezenou suverenitou, bez vlastní armády a samostatné zahraniční politiky, vlastní ekonomiky a zahraničního obchodu, bez zdrojů, s upadající vzdělaností generací narozených po roce 1980, bez vize a bezpečnostní strategie. V nastupující transformaci světového hospodářského systému, charakteristické tvorbou nových bloků (BRICS) to představuje pro naši zemi velmi pesimistickou perspektivu budoucího vývoje. A ačkoliv bych skutečně chtěl být optimistou, v prostředí převažujících negativních charakteristik bez viditelných pozitivních trendů, jehož představitelé nedokáží pojmenovat skutečné problémy, určit rizika a stanovit cíle to není možné. Budoucnost se prostě na lžích, přetvářce a růžových brýlích stavět nedá.

I přes tyto pesimistické úvahy a nepříliš radostné vyhlídky mi dovolte popřát všem klidné a spokojené vánoce v kruhu milovaných, a také hodně štěstí, zdraví a radosti do nadcházejícího roku 2025. A na úplný závěr si dovoluji připojit slova Nicolase K. Roericha (1874-1947), laskavě mi připomenutá moudrým člověkem Janem Campbellem:

„Poslední válka mezi lidmi bude válkou za pravdu. Tato válka bude v každém člověku. Válka s vlastní nevědomostí, agresivitou, podrážděním. A pouze radikální transformace každého jednotlivce se může stát začátkem pokojného života pro všechny lidi.“