Velká hra KDU s českými potravinami aneb české zemědělské Lipany

Lednové dny roku 2022 rychle běží, strategický plán českého zemědělství na roky 2023–2027 zpracovaný a odkomunikovaný ministrem Tomanem v koši, Jurečka potažmo Nekula horečně bez komunikace vyrábějí program „Antibabiš“, štvou proti sobě venkov a ženou traktory na silnice.

Vše kryto clonou mediálních manipulací páně ministra Nekuly, jako že Agrofert mít z nového plánu radost nebude, že se vychýlené kyvadlo dotací vrátí a podobně. Velmi se divím panu ministru Nekulovi, že se propůjčuje k takovým laciným a jednoduchým dogmatům ne nepodobným primitivním výkřikům prvního polistopadového ministra zemědělství Kubáta. Ve smyslu přiveďte bejka na Václavák, dám mu ránu pěstí. Jenomže v minulém týdnu nevodili protestující zemědělci býky, ale jezdili s traktory po republice a pálili slámu a já být panem ministrem, tak s nimi rychle jednám. Nežijeme v diktatuře a nemáme tady v republice tolik zemědělství a výroby, že bychom mohli takto vrchnostensky ke svým živitelům přistupovat.

Je to přesně naopak. Když shrnu, tak Česká republika má zásob jídla na jeden a půl dne a možná by pan ministr na místo siláckých póz měl zaujmout k této zásadní a pro sociální smír životně důležité skutečnosti odborné a trošku polidštěné stanovisko. A mohl by, respektive měl by, je to jeho povinnost, za resort zodpovídá on, Zdeněk Nekula, předložit propočty co se stane, až začne fungovat jeho kvapně a bez náležité komunikace se zákonnými zástupci zemědělců a potravinářů spíchnutý Strategický plán 2023–2027.

Pokud to spočítáno nemá a jenom to tak zvaně odstřelil, tak odborníci z Agrární komory, staří provozáři, kteří v tom na rozdíl od něho žijí celý život, mu mohou napovědět. Já bych zde rád po prostudování jejich materiálů, statistik ČSÚ, odborných článků dal ještě jednou do souvislostí, zopakoval a dobral se k odborným, nikoliv politickým závěrům a předložil je čtenářům Parlamentních listů k diskusi. Jsou následující:

Česká republika není v případě mezinárodní krize potravinově bezpečná země – její zásoby potravin jsou pouze na jeden a půl dne.

Strategický plán SZP pro české zemědělství, který zpracoval předchozí ministr zemědělství Miroslav Toman a který byl řádně projednán se všemi, kterých se to týká, byl hozen ministrem Nekulou do koše a jenom aby se nic nepřevzalo od minulé vlády, tak se bez řádného projednání se všemi dotčenými odstřelil násilně plán nový bez jakýchkoliv dopadových studií.

A aby to stálo za to, tak nová pravidla umožní brát na hektar 20 000 Kč dotací, aniž by musel takový farmář, lépe řečeno těžař dotací, cokoliv vyprodukovat!

Takovou hanebnost předseda KDU-ČSL Jurečka se svým týmem připravili, a tím zadělali na procesy rozkladu a rozeštvání zemědělství a venkova. Řekl bych a od samého začátku se mně to vkrádá na mysl – Gottwald naruby…

V zemědělství pracuji celý svůj život, jsem s ním bytostně spjat a těžko se mně hledají slova, vystihující novodobé zemědělské Lipany. Nejsem sám, přede mnou zde publikuje exministr zemědělství Jiří Milek, exředitelka OAK Pardubice Jarmila Vlasáková, člen představenstva AK ČR pan Šíma a další. To vše během týdne, jeden článek za druhým. S lidmi to hýbe, zejména manipulace a dezinformace ministra zemědělství Nekuly, zatímco maestro Jurečka, který vše připravil, mlčí a čeká.

Mně se, jak už jsem zmínil, těžko hledají slova, a tak si dnes s dovolením vypomohu citacemi. Jako první mně dovolte vsuvku předsedy úspěšného ZD Ostaš ing. Jaroslava Láda, jehož traktory spolu s technikou Agriteam Police nad Metují minulý čtvrtek téměř hodinu kroužily centrem Police nad Metují, aby tak podpořili celostátní protestní akci. Cituji jeho slova: „Nedřeli jsme se jako koně, aby nás Jurečka nechal rozkrást. To prostě nedopustíme i kdybychom měli zamířit ke Chlumci jako sedláci anebo na Lipany.“ Dále je podle něj na řadě jízda traktory a kombajny na Prahu.

Další příklad ze spanilé jízdy uvedu z Chrudimi. Té se aktivně zúčastnil v regionu známý soukromý rolník Jaroslav Kopista a jeho dojmy jsou vynikající – „Jezdili jsme 2 hodiny a jenom 2x na nás předjíždějící zatroubili, když jeden byl německý řidič. Cítil jsem jasné porozumění a pochopení naší protestní akce, transparentů na technice, které poukazovaly na tristní stav našeho zemědělství. Naši občané nás chápou a je třeba v akcích neprodleně pokračovat!“

K oběma citátům dodávám, že lidé podvědomě cítí, že se tu připravuje něco hodně špatného a obávají se dopadů do svých rodinných rozpočtů. Jsou to obavy oprávněné a vysvětlím proč. Velmi dobře to vystihla další zkušená odbornice, ředitelka OAK České Budějovice Hana Šťastná, která krok nového ministra zemědělství hodnotí následovně: „Nová pravidla půjdou s módou. Seberou větším a přidají menšině. S argumentem, že co je malé, to je milé a protekce hodné, bez ohledu na to, jak moc je to užitečné pro výživu národa a zaměstnanost na venkově.“ A v dalším textu pokračuje: „Více než rozeštvávání zemědělců na základě velikosti by jim však prospěla menší byrokratická zátěž a ochota regionálních spotřebitelů připlatit si za originální a čerstvé potraviny.“ Tolik paní ředitelka Šťastná a pojďme si nyní ukázat, kdo z těch zlotřilců pobírajících dotace ještě produkuje kvalitní české potraviny, nebo suroviny pro potravináře a jak to jde dohromady s novými opatřeními páně ministra Nekuly.

Tak předně, zájem o chov hospodářských zvířat, tedy o živočišnou výrobu, prudce klesá – od roku 2000 do 2020 se snížil počet subjektů zabývajících se živočišnou výrobou o 42 %!!!

Z toho když vezmeme vývoj stavů hospodářských zvířat pro náš jídelníček nejdůležitějších, tak čísla jsou bohužel drtivá – stavy prasat se snížily o 56 % (na 1,5 milionu kusů) a stavy drůbeže o 15 %. Chovy se koncentrují do menšího počtu subjektů s vyššími počty chovaných zvířat. No a ty malé, kterým tak razantně zvýší dotace pan ministr Nekula, respektive vláda na jeho návrh, tak ty malé zemědělské subjekty, ty se do živočišné výroby doposud nehrnou a do budoucna ani nepohrnou. Nemá smysl zde chrlit dlouhé řady statistických čísel, ale jenom několik pro pochopení, kam směřuje dnešní venkov, dnešní české zemědělství a potravinářství.

Tak subjekty fyzických osob, tedy těch malých a správných, v roce 2000 jich polovina (přesně 43,3 %) chovala prasata, když v roce 2020 u toho vydrželo jenom 11 %. Čili prasata, produkce českého vepřového, zde končí.

Obdobné to je u malých fyzických zemědělských subjektů s chovem drůbeže, další důležité komodity pro náš jídelníček. V roce 2000 se jich plných 48 %, tedy polovina chovem drůbeže zabývala, v roce 2020 už jenom 19 %!!!

Sečteno a podtrženo, živočišná výroba je obtížná, pracná, investičně nákladná a logicky od ní malé zemědělské subjekty odcházejí, končí, a nastupuje relativně jednoduchá polařina, teď navíc podpořená neúměrně vysokými dotacemi páně ministra Nekoly. Otázka, která je nanejvýš na místě, zní – co se bude na venkově dít, jak budou reagovat majitelé půdy, jaké to přinese strukturální, makroekonomické a společenské změny, co se stane na trhu potravin?

Moje odpověď, a věřte, že se mně to nepíše lehce, je velmi pesimistická, ale pojďme popořadě. Tak především v resortu vládne blbá nálada, nejistota, obavy z budoucnosti a roste napětí mezi malými a velkými subjekty. Když sáhnu do své profesní paměti, která začíná před 51 roky, tak takovou atmosféru, jejímž scenáristou je Marian Jurečka, Zdeněk Nekola a Petr Fiala, zkrátka nepamatuji. To za prvé.

Za druhé. Zcela jednoznačně dojde k navýšení pachtovného, které s dalšími nárůsty cen výrobních vstupů – energie, hnojiva, krmiva, osiva, chemie atd. roztočí agrární inflaci, na jejímž konci budou vyšší ceny potravin směřující k potravinové chudobě části populace.

Za třetí dál se sníží potravinová soběstačnost a na druhé straně potravinová bezpečnost České republiky.

Pro nevěřící Tomáše a politické aktivisty nové vlády závěrem svého článku zmíním obchodní politiku německého řetězce ALDI, který ve své domovské zemi přechází na prodej výhradně německého vepřového masa v takzvaném režimu „5D“ – narozené, odchované, vykrmené, poražené, zpracované doma. My možná můžeme dodat krmné obilí, pokud budou potřebovat. Řetězec bude současně platit dodavatelům vyšší výkupní ceny, plus 20 %, než jsou aktuální, aby podpořil německé chovatele prasat v kritické situaci, která je na trhu s vepřovým masem v celé EU.

Závěrem bych chtěl vyzvat premiéra Fialu, aby si do svých pěti oborů, oblastí, o kterých prohlásil, že si je bere pod svou osobní zodpovědnost, přibral šestou – české potraviny dostupné pro všechny občany a strategický plán českého zemědělství v tom smyslu před jeho odesláním do Bruselu ještě upravil. Dokud je čas, dokud je v této zemi sociální smír.

Ing. Jan Veleba
agrární publicista a člen Klubu 2019