Je dobře, že BIS podle tvrzení prezidenta Zemana odposlouchává jeho okolí?Anketa
„Ha, ha, ha, tak jsme s nima na nějakou dobu zase vyjebali!“ To se doslechl Jaroslav Doubrava u magistrátu v Ústí na Labem od tří urostlých, dobře oblečených a smějících se cikánů, kteří šli zrovna kolem a otevřeli obálku s rozhodnutím o přiznání sociálních dávek. Vyprovokovalo ho to k sepsání knihy Cikáni (Romové) aneb to, o čem se nesmí mluvit, která právě vychází. Ostatně autor už dostal celou řadu nenávistných e-mailů a je velmi zvědavý na další reakce.
Změna k lepšímu
„Nevadí mi cikán, ale vadí mi flákající se cikán. To není rasová záležitost. To ale může pochopit jen ten, kdo se dokáže zvednout ze židle a podívat se do prostředí, ve kterém ti lidé žijí. Třeba jako v Ústí nad Labem,“ říká s tím, že ve středu 18. srpna vyzval senátory, aby se zajeli podívat do lokalit, kde jsou cikáni většinou. Jak tvrdí, asi marně. I přesto byla přijata tehdy projednávaná novela zákona o pomoci v hmotné nouzi.
„Piráti to chtěli zamítnout, ale zvítězila většina rozumných. Zvláště zajímavé bylo vystoupení Jiřího Čunka, který má vlastní zkušenosti, a po něm už nebylo třeba cokoliv dodávat,“ doplňuje.
Změna zmíněného zákona přináší několik novot. Podle Doubravy: „Konečně umožní strhávat peníze ze sociálních dávek za to, když děti nebudou chodit do škol, protože klíčové je vzdělání. Konečně se z dávek budou moci strhávat pokuty. Protože pak se budou muset nepřizpůsobiví cikáni začít chovat konečně trochu jinak než nyní. Je velká škoda, že cikáni, kteří dosáhnou vysokého vzdělání, v těch komunitách nezůstanou, aby je ovlivňovali a dávali příklad. Většinou se zařadí mezi majoritu.“
Stížnosti na Romy
Senátor Jaroslav Doubrava z Ústí nad Labem má nespočet drsných historek o cikánech, jak jim říká. „Manželka dělala na škole tajemnici. Jednou přišla domů v šoku z toho, co se dozvěděla od jedné učitelky páté třídy. Jeden cikán tam měl přes tři sta zameškaných hodin už v pololetí a kantorka se ho ptala, z čeho bude žít, když nebude umět číst, psát a počítat. On bez rozmýšlení vypálil, že ze sociálních dávek jako táta. To je silný kafe,“ vypráví.
Zdůrazňuje, že kniha Cikáni (Romové) aneb to, o čem se nesmí mluvit není namířena proti všem cikánům, ale jen proti těm, kteří nepracují a s nataženou rukou křičí, že potřebují peníze na živobytí a pro děti. „Znám několik případů, kdy jejich děti dostaly věci do školy a nové oblečení. Vzápětí to otcové rozprodali po hospodách a děti naříkaly, že nemohou do vyučování, protože nemají nic na sebe,“ podotýká s tím, že je to nefér vůči lidem, kteří jsou ve stejné nebo horší situaci a mají jen jednu nevýhodu, kterou je fakt, že se narodili s bílou kůží.
Dnešní nedostatek pomocných a nekvalifikovaných zaměstnanců by se dal řešit právě jejich zapojením: „Byl jsem několikrát v Číně. Tam má parta metařů svůj úsek, za který zodpovídá. Tak proč by to u nás nemělo být podobné. Košťata a vozíky přece není takový problém sehnat. A lidí, kteří by tuto práci nezvládli, je velice málo. Možností uplatnění v takovém zaměstnání naopak zvláště ve městech až moc. Vždyť se podívejme, jak některá města vypadají. Vždyť je to hrůza hrůz. Jde jen o to, chtít.“
Nic není černobílé
Na druhou stranu v knize uvádí i opačné příklady pracovitých cikánů, aby bylo zřejmé, že nic není úplně černobílé: „Zašel jsem do technických služeb města a poptal se tam. Vedoucí mi pak vyjmenovali celou řadu cikánů, kteří se věnují úklidu města a jsou s nimi spokojení. Dokonce museli jednomu nařídit dovolenou, protože se tak zažral do práce, že na ni zapomínal. Anebo pomocný školník na obchodní akademii v Ústí. Ten má dokonce dvě zaměstnání a jeho paní, když nastoupila jako uklízečka na odloučené pracoviště, kde měli problém s nepořádkem, tak se tam po jejím zapojení prý dá jíst z podlahy, jak je všechno vyšůrované.“
Dost ho taky štve, když se občas setká s vyčůranými neziskovkami, které se o nemakačenka z řad cikánů starají: „Podívejte se na ty neskutečné černé díry, myslím neziskovky. To jsou šílené peníze, co se do nich tlačí, ale ony je především používají na své horentní platy, protože v této oblasti za nimi žádná práce vidět není. V Trmicích u nás v Ústí jeden vykutálený chlapec, který za pomoc cikánům dostává ne zrovna malé peníze, si prý už postavil třetí barák. Několik lidí si mi stěžovalo. Když ale člověk řekne, tak pojďme do něj a natřeme ho, všichni se bojí.“
Ohledně jeho aktuální knížky ho mrzí, že do ní editor nezařadil řadu fotografií, které by ukázaly „tu hrůzu a ten bordel, co jsou schopni naši cikánští spoluobčané vyrobit“. Jinak je spokojen: „Vše v té knížce je podložené. Je v ní celá řada citovaných materiálů, ať už od kolegů ze Senátu anebo od šéfové sociálního odboru magistrátu Ústí nad Labem Ivany Šťastné, což je úžasná bojovnice v podstatě za rovná práva. Já už si totiž dnes připadám jako diskriminovaný člověk. Když něco způsobím, dostanu pokutu, když ji nezaplatím, přijde exekutor a bude to dražší. Oni se tomuhle systému jen vysmívají.“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
