„Mluvíme-li o globálním křesťanství, tak si musíme uvědomit, že je strašně různorodé. Úplně jiná situace je v Asii, v Africe než třeba u nás, takže když mluvíme o situaci katolické církve, vždycky to musíme vztáhnout prostě k určité kultuře. V té západní kultuře skutečně křesťanství prochází hlubokou krizí, ale já jsem přesvědčen, že krize je vždycky veliká šance a že dneska stojíme vlastně před nutností nějaké ohromné změny, která bude velmi podobná, jako byla kdysi reformace. Papež František jasně ukazuje, že tyhlety krizové jevy, které se například ukázaly teď v těch skandálech okolo zneužívání, mají jednoho společného jmenovatele, a to je ten systém klerikalismu. Já bych to spíš nazval farizeismem,“ poznamenal Halík. 

Původní text ZDE

Církev podle jeho slov musí reagovat na vývoj ve světě, samozřejmě kriticky, ale ne nějakým strachem a globálním nepřátelstvím. „Církev prošla několika velkými otřesy na západě. Jeden ten otřes byl osvícenství, francouzská revoluce a ty revoluce 19. století. Na to zareagovala nešťastně. Vlastně rozpoutala ten takzvaný antimodernistický boj a řadu myslitelů, kteří se snažili se nějak vyrovnat s těmi novými impulsy nové kultury a vědy, tak je perzekvovala. Tím vlastně způsobila takovou intelektuální sebekastraci v tom 19. století, a tím se ocitla vlastně v určitém postavení velmi neblahém a ztratila velkou část jednak vzdělaných vrstev a jednak také zanedbala ty sociální otázky a ztratila ty dělnické vrstvy,“ podotkl.

Své řekl také k zneužívání kněžími. „Zneužívání není nějaká církevní specialita, to, co říká stále kardinál Duka, to je svým způsobem pravda, že vlastně je to globální jev a větší část těchto věcí se děje v rodinách, a kvůli tomu nemůžeme odsoudit rodiny a celek. Je také pravda, že církev se k tomu konečně postavila čelem, vlastně daleko víc než mnohé jiné instituce. Dneska právě ty katolické instituce z tohoto hlediska jsou mnohem bezpečnější než nejrůznější jiné, tělovýchovné, mládežnické a tak dále, kde zase nebyla provedena taková radikální očista, to zamyšlení nad příčinami. Takže jistě je to něco, co otřásá důvěrou, ale zároveň by si lidé měli uvědomit, že církev s tím přece jenom něco dělá,“ sdělil. 

Podotkl pak i to, že se na něj mnozí lidé obracejí jako na alternativu. Vzpomněl v té souvislosti, jak mu Dominik Duka udělil napomenutí. „To myslím, že udělal opravdu chybu, protože ono je to napomenutí ještě špatně napsané, právně neplatné, a tak dále, ale tím vlastně způsobil, a to si mohl spočíst, že mně vlastně stoupne popularita, autorita u spousty lidí. Ti, kteří mě nenáviděli, mě budou nenávidět stejně, lidi, kteří mi fandí, mi budou fandit stejně, ale z té neutrální společnosti vždycky, když je někdo napomínám pro své názory z církevního prostředí, no, tak to mu strašně přinese popularitu a autoritu, takže on vlastně způsobil, že já jsem takhle vnímán, a to jsem nechtěl. Já bych daleko raději, abychom spolu nějak hovořili a spolupracovali, ale trošku jsem v to ztratil naději, v loňském roce, když zaznělo v katedrále sv. Víta to kázání pana kanovníka Piťhy, který byl také můj blízký přítel a blízký spolupracovník po léta,“ poznamenal Halík, jenž tehdy označil kázání Piťhy za skandální. 

„Ano, on prostě tam říkal: čekají vás vyhlazovací tábory, budou vám odjímány děti, budou prodávány a tak dále. No, tohle, když jsem slyšel, tak jsem si řekl, že s tímhle už opravdu nechci mít nic společného, tohle nemá nic společného s křesťanstvím, s evengeliem, tam není víra, tam není naděje, tam není láska. To je strašení lidí patologickými vizemi. To vypovídá o určitém jaksi depresivním rozložení toho člověka, ale nic to nevypovídá o skutečnosti; a já jsem čekal, že kardinál Duka se trošku za to omluví a řekne: tak on to přehnal. Ale on se za to jednoznačně postavil. Snažil se to nějakým způsobem omluvit tím, že on používal takové metafory a tak to vlastně nemyslel, ale on sám potom vlastně Petr Piťha napsal: já jsem vycházel z těchto a těchto pramenů. Ukázalo se, že žádný z těch pramenů nebyl seriózní. Často to byly takové fake news nebo satirické texty, on je bral vážně. Takže jsem si říkal, to žijeme prostě v jiném vesmíru, a jestliže kardinál Duka se za tohle staví, tak já tady musím nějakým způsobem ukázat něco jiného těm lidem, kteří si říkají: s tímto typem křesťanství nechceme mít nic společného,“ uzavřel Halík.