Halík se v obsáhlém rozhovoru vracel ke svému dětství a proč nakonec dal přednost službě v katolické církvi. „V dětství jsem byl obrovský husita, chodil jsem po těch husitských bojištích a sbíral tam hlínu, měl jsem kartotéku s husitskými pohlednicemi. Žil jsem tím husitstvím strašně moc, už na základní škole jsem o tom napsal tři menší romány a chtěl jsem být historikem husitství,“ překvapil Halík.

Dodnes je prý pro Halíka Jan Hus archetypem člověka, který se na základě svého svědomí postaví proti většině a zejména proti moci. „To jsou typy, které mě vždy inspirovaly,a dodnes mám sympatie k českobratrské tradici. Ale katolicismus mě inspiroval tím, že má tak širokou náruč, má světový rozměr a vejdou se tam jezuiti, františkáni a mnozí další. Ale já obecně všechny církve nevnímám jako soupeře, ale jako jednu velkou ekumenickou společnost,“ říká známý katolický kněz.

Celé křesťanství je podle něj o třech základních pilířích, o víře, naději a lásce. „Toto jsou tři aspekty jednoho životního postoje, které se doplňují,“ zhodnotil stručně Halík. Být křesťanem v současném Česku je podle něj velmi složité. „Česká společnost není ateistická, to je blbost, ale je hodně anticírkevní, antiklerikální. Proto to máme my kněží dost těžké. Ale zase je pak dobrý pocit, když někam přijdu a lidé mi potom řeknou, že jsem vlastně úplně normální člověk, to mě potěší,“ říká Halík.

„Jsou ale nepříjemné ty stereotypy, které se kolem katolických kněží lidem v hlavě promítají, jako zneužívání dětí a podobně. Pro mnoho kněží je to taková schizofrenní situace, protože ve své komunitě jsou často velmi zbožňovaní, lidé si jich váží, ale v běžné společnosti se na ně naopak dívají skrze prsty,“ hodnotí Halík postavení kněží v Čechách.

Dostal se také k polemice s kardinálem Dominikem Dukou. „On má dva koníčky, kterými žije, a to je historie a politika. On je fascinován tou církví, která byla spojena s politickou mocí. Přitom ta doba již je dávno pryč a my jsme součástí světa, který je tady, a musíme ukazovat cestu dopředu, ne žít minulostí,“ tvrdí Halík.

Jednou z možností, jak v katolické církvi jít dopředu, je i možnost žen v kněžské službě. „V tomhle jsem byl dlouho rezervovaný, že ten farář reprezentuje otcovskou službu, ale potom jsem změnil názor, zvláště když jsem byl delší dobu v Anglii a v Americe. Tam jsem slyšel kázání těch anglikánských pastorek, tak jsem viděl, že mnoho žen má od boha to charisma, a my přece nemáme právo takhle mrhat těmi charismaty. Znám spoustu žen, které jsou velmi vyzrálé a mohly by vést nějaké křesťanské společenství velice dobře. V tomhle století by se to tedy podle mě mělo změnit, přichází čas těch žen,“ predikuje Halík.

„Musíme reagovat na nové trendy a nemůžeme si dovolit ztratit ženy, tak jako jsme ztratili v 19. století dělnická hnutí, která nám sebral marxismus, nebo velkou část inteligence, která se místo církve našla v modernismu. Katolická církev nakonec hledala a našla cestu jak k dělníkům, tak k inteligenci, ale to přišlo příliš pozdě,“ míní Halík s tím, že se ženami si to stejné dovolit katolická církev nemůže. „Je to ale nebezpečné, protože by to snadno mohlo vyvolat schizma,“ varuje Halík s tím, že mnoho lidí je radikálně proti. Navíc Halík upozorňuje, že je mezi lidmi stále menší zájem o kněžskou službu, takže by se neměly ženy a priori z toho vylučovat.