Ruml v rozhovoru pro LN vzpomíná na samizdatové vydávání Lidových novin. Nápad prý pocházel od Ladislava Lise, který s ním přišel za otcem Jana Rumla. Oba pak šli za Václavem Havlem, ten byl ale k nápadu vydávat noviny s takovou tradicí skeptický.

„Ve svém článku Noviny jako škola, který napsal do prvního číslo v roce 1988, psal, že aby tyto samizdatové noviny dosáhly takové úrovně, které se od Lidových novin čekají, musí se naše nezávislá žurnalistika vymanit ze zajetých stereotypů, kterými samizdat obecně trpěl,“ vzpomíná Ruml v LN.

Havel byl v redakční radě LN na začátku 90. let. Dohlížel na jejich kvalitu

Havel byl členem redakční rady LN a dohlížel na jejich kvalitu. Chtěl, aby novináři pojímali svou práci hlouběji, seriózně a skutečně komentovali. Nakonec se z LN staly noviny nejen pro disent, ale lidé si je rozmnožovali sami a předávali mezi sebou.

Podle Rumla psal Havel do Lidových novin velmi často a připomíná poslední článek v samizdatových novinách Good bye samizdat. „Řekl, že teď nastává prostor, aby tradice, která vznikla během dvou let, byla příležitostí pro nové Peroutky a Čapky. Od nových Lidových novin, které začaly oficiálně vycházet v prosinci ’89, očekával, že budou splňovat tyto nároky,“ připomíná Ruml v LN.

Havel prý ovlivnil noviny díky svému kritickému postoji. „Psal mému otci o těch prvních dvou nultých číslech, která se podle něho příliš nepovedla, celou řadu poznámek k článkům a grafickému ztvárnění. A ta jeho skepse byla zdrojem příští kvality,“ řekl Ruml v LN. Dodal, že Havel se o Lidové noviny a média zajímal i v poslední době.

Havel všechny překvapil. Dokázal být rozhodný, i když byl spíš plachým člověkem

Ruml také připomíná dobu revoluce, Havel prý všechny překvapil, protože byl spíše plachým člověkem. „Od počátku revoluce jsem z něho ale najednou cítil obrovskou rozhodnost. Věděl, že se rozhoduje s plnou svou vlastní zodpovědností. Věděl, že v určité chvíli musí někdo rozhodnout a on toho byl schopný. My jsme se to teprve učili, říkat svůj názor nahlas,“ vysvětluje.

Ruml tvrdí, že Havel byl tehdy velmi unavený a chtěl, aby ho někdo vystřídal. Ale zároveň věděl, že to musí právě on dotáhnout do konce. Ruml Havla podporoval v tom, aby se stal prezidentem. „Zvažoval, že už nebude moct psát, svobodně se vyjadřovat. Ale přijal to a pak už byl rád prezidentem. Vznikl mezi námi závazek, že když bude kdykoliv potřebovat pomoct, tak jsme k dispozici. Tak jsem se já pak dostal na ministerstvo vnitra,“ řekl Ruml v LN.

Havel by si nepřál takovou tryznu, ale zaslouží si ji

Havlem a Ruml si jedno období příliš nerozuměli. Jednalo se o vznik takzvané opoziční smlouvy v roce 1998. Havel si o ní myslel, že je degradací tehdejší politické situace.

Ve vzpomínkách se Ruml vrací také ke vztahu Havla k Václavu Klausovi a k Miloši Zemanovi. S Klausem se prý Havel setkával nerad a bylo mu to nepříjemné. „Zemana vnímal trochu jako folklor. Ten byl vtipný, rád se napil a Havla to bavilo víc,“ míní Ruml.

Ruml si myslí, že by si Havel nepřál takovou tryznu, která teď probíhá v České republice. Dodává ovšem, že si ji zaslouží.