Drulák hned na začátku píše o mocenském postavení Číny: „Čína je nová globální velmoc a chová se podle toho – asertivně a někdy agresivně. Posiluje na úkor exkluzivního globálního postavení, které USA a jejich spojenci včetně Česka získali po konci studené války,“ a dodává: „Navíc má svůj vlastní politický a hodnotový systém, který je odlišný od toho západního.“
Podle Druláka je pro Českou republiku důležité, pokud chce budovat vztah s Čínou, aby měla hluboké znalosti o zemi, jasnou představu o vlastním zájmu a strategickou rozvahu. Česká zkušenost se ale podle Druláka formovala jinou cestou. „Vše začíná zahraničněpolitickým moralismem Václava Havla. Bez jakékoliv představy o českém zájmu a bez jakékoliv odborné či politické diskuse, tedy nekompetentně a nedemokraticky zahájil novou etapu česko-čínských vztahů setkáním s dalajlámou,“ a přisazuje si: nositelé moralismu na české politické scéně někdy více, někdy méně úspěšně sabotují pokusy o realistické nastavení vzájemných vztahů, před pár lety šlo o ministra Hermana (věrného tradici lidoveckých podrazů), dnes o předsedu Senátu Vystrčila (kam se poděl konzervativní pragmatismus ODS?).

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: AZy