Doláková říká, že ještě není úplně připravená popsat, co se přesně stalo. „Dlouho jsem si neuvědomovala, že se jednalo o znásilnění, protože ten mýtus  je, že jdete do parku, tam vás přepadne úchyl,“ ale tak to podle ní většinou není. Většinou jde o někoho, koho znáte, komu věříte. Potvrzuje, že to byl i její případ.

Celou věc na 8 měsíců dle svých slov vytěsnila. „Já jsem hodně pracovala, byla jsem hodně produktivní, byla jsem nejvíc happy v mém životě. Psychika to chtěla převálcovat,“ uvedla s tím, že pak se jí to vrátilo a rok na tom prý byla hodně špatně. „Bála jsem se chodit mezi lidi, měla jsem úzkostné stavy,“ popisuje svůj stav. O těchto věcech je podle ní potřeba mluvit. „Pak to třeba lidé nebudou na osm měsíců vytěsňovat,“ zdůraznila. „Pro mě je nejdůležitější, abych si to vyřešila sama v sobě,“ zdůvodnila dále, proč nekontaktovala policii a dodala rovněž, že neměla žádné důkazy. Nejde jí podle jejích slov o potrestání, ale chce se s tím vyrovnat. K tomu jí pomohla terapie. „Pomohlo mně, že jsem to říkala nahlas a nebyl to blízký člověk. Byla tam profesionální péče,“ dovysvětlila a dodala, že to doporučuje všem. Podle ní je důležité o tom mluvit také veřejně a dostat to do veřejného prostoru. Odkázala také k poučce, jak se nejlépe dostat z traumat, je nevracet se do minulosti, ale být v lásce, co je teď.

Popisuje také, že pro ni bylo těžké se v tom celém zorientovat. „Nemohla jsem najít žádné informace,“ popisuje. Nevěděla ani, na koho se obrátit a jak se uzdravit. Také přibližuje fenomén sexu v „šedé zóně“, který se podle ní týká hodně žen i z jejího okolí.

V druhé části rozhovoru se pak přešlo k filmové scéně. V Česku chybí podle Dolákové silné ženské role. Filmy prý píšou hodně muži, kteří svět i ženy vidí svým způsobem, a to tak, že ve scénářích se objevuje jen několik archetypů žen, navíc často sexualizovaných. „Nemůžu to ale zobecňovat, měla jsem pocit, že jsou také perspektivy, které jsem neviděla,“ zdůvodnila své pohnutky k tvorbě něčeho jiného. Zmínila například podcast týkající sexuality, intimity a duchovna. Herečka také uvedla, že by nerada, aby sex a intimita vymizely z veřejného prostoru. Je potřeba ale, aby byl zahrnut i jiný pohled.  „My ženy to vnímáme trochu jinak,“ podotkla.

„Jako herečka jsem pozorovala, jaké jsou role pro ženy. Většinou je to matka, manželka, milenka, dcera. Vždycky se to nějak odvíjí od té mužské postavy,“ uvedla s tím, že nyní se to postupně zlepšuje.  Vyzdvihla například film Zrcadla ve tmě, který je o tanečnici a jejím světě. „Je to hlavní ženská postava,“ dodala s tím, že z ženské perspektivy není dost příběhů. Hledala podle svých slov něco, co by sama jako divačka chtěla vidět. Role tanečnice představuje někoho, kým si teď prochází hodně mileniálů a třicátníků. „Je v dlouhodobém vztahu, ze kterého neví, jestli odejít, řeší svoji kariéru a nalézá svoje vnitřních démony a vnitřní hlasy,“ popsala hlavní děj černobílého filmu. „Takový film tady prostě není,“ dodala s tím, že podněcuje také lidi k zamyšlení. „Mně to také celé otevřelo oči, když jsem si otázky pokládala sama sobě,“ uvádí.

 Doláková také například pracuje dále na seriálu, který by se věnoval 4 hlavním hrdinkám v jiných rolích. Rozdíl je prý i v tom, jak autorka znázorní intimitu ženy. Seriál bude vtipně založený s vykreslením několika ženských postav. „Budou zde ženy, které mají rády svojí kariéru a je to OK,“ dodala a připustila, že změna paradigmatu k hlavním ženským postavám už začíná být úspěšná. Odkázala například k nejnavštěvovanějšímu filmu Matky.

Závěrem popisuje, co ji přivedlo k herectví. „Dlouho jsem hrála jen divadlo. Myslela jsem si, že jsem na kameru hrozně ošklivá. Měla jsem pocit, že ta kamera shoří,“ popisuje své pohnutky tehdejší s tím, že následně ji obsadili do role pohádky Tři bratři, kde si zahrála zlou sestru hodné Marušky.