Na otázku, proč kandiduje do Senátu a zda to byl vůbec jeho nápad, Stehlík odpověděl, že ne. Kandidatura prý souvisí s jeho odchodem z armády: „V závěru loňského roku jsem končil po téměř třiceti letech v armádě a právě tehdy se mi ozval Miloš Vystrčil, pozvali si mě k sobě ještě s Jaroslavem Kuberou a tato nabídka padla od nich.“

Jako logické pokračování své kariéry Stehlík ale Senát nevidí. „Já jsem o politické dráze neuvažoval. Ještě před rokem jsem počítal s tím, že zůstanu v uniformě. Ale když jsem armádu opouštěl, někteří lidé mi říkali, že by byla škoda, kdybych některá témata opustil, a že v Senátu by byl můj hlas víc slyšet.“

Senát si vybral před Poslaneckou sněmovnou také údajně proto, že se mu líbí, jak se tam pracuje. Na Senátu mu prý vždy imponovala schopnost dohodnout se na zásadních věcech ve prospěch České republiky bez ohledu na stranickou příslušnost. „A já také vždy lidi hodnotím podle toho, co říkají, co dělají a co umějí, a ne podle jejich politické příslušnosti. Tak i proto právě Senát, který navíc podle mého názoru může výrazně přispět ke zkulturnění naší politické scény, a to my opravdu potřebujeme jako sůl.“ Domnívá se Stehlík.

V případě, že by uspěl, chtěl by se věnovat zejména sociální oblasti, péči o seniory a hendikepované. „Druhá je oblast vědy a vzdělávání, protože jsem původním vzděláním učitel. A v neposlední řadě jsou to pochopitelně oblasti bezpečnosti a zahraničních vztahů. Za své kariéry v armádě jsem navázal řadu zahraničních kontaktů, absolvoval mnoho, často velice složitých jednání na mezinárodní úrovni, takže si dovedu představit, že bych mohl být i v této oblasti svými zkušenostmi užitečný.“

Ve společnosti teď podle něj rezonují historická témata. Zmínil třeba případ mariánského sloupu. Podle Stehlíka často lidé věří legendám, ale skutečnost není podle něj černobílá. U některých lidí má pak pocit, že tato témata vytahují a překrucují schválně. „Sem patří i snaha některých lidí vykreslovat nás Čechy jako národ Švejků a kolaborantů, přestože to není pravda.“