Paní Hečková má za to, že děti s hendikepem by měly chodit do normálních škol, pokud je to jen trochu možné, protože je to lépe připraví na život. Dítě vychované na speciální škole bude mít potíže se začleněním se do běžného života. Stejně tak považuje za správné, aby zdravé děti věděly, že ve společnosti žijí děti se zdravotními problémy, a aby se s nimi nebály mluvit. Děti s hendikepem jsou navíc motivovány dokázat totéž, co děti zdravé.

Tolik vychvalovaná i kritizovaná inkluze není jednoduchá. Rodiče musí obětovat dost času tomu, aby se jejich hendikepované dítko cítilo mezi vrstevníky co nejlíp. Aby zvládlo prakticky totéž, co jiné děti, což nebývá snadné. Vyžaduje to větší porci učení, než u zcela zdravých dětí. Ale podle právničky rozhodně stojí za to tento čas investovat.

Lenka Hečková je také připravena vysvětlovat politikům, jak je důležitá inkluze .

Celý rozhovor naleznete zde.

„Problémy by způsobilo například omezení počtu pedagogických pracovníků, tedy především asistentů ve třídě. Okamurova SPD krom toho navrhovala omezit peníze na podpůrná opatření – jsou to čtyři miliardy ročně – na polovinu. Takové nápady by zhoršily podmínky pro děti v běžných i ve speciálních školách, vztahovaly by se na všechny. Dětí se speciálními vzdělávacími potřebami je v základním školství asi 90 tisíc, 72 procent z nich chodí do běžných škol. Věříme, že se žádné radikální úpravy inkluze a jejího financování dít nebudou. Bylo by to šetření na nejslabších – dětech, které navíc potřebují pomoc. A chtěla bych říci ještě jednu věc, na kterou jste se neptala. Jako matka tří dcer s handicapem i bez něj mohu říci, že společné vzdělávání je prospěšné pro všechny, nejen pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami. Jsem ráda, že všechny navštěvují inkluzívní školu a školku. Rozvíjí je to: škola není jen od toho, aby do dětí nasypala vědomosti, má je rozvíjet i po sociální a emotivní stránce a připravovat na život v různorodé společnosti,“ uzavřela právnička.