Stržen coby ruina po požáru. To byl osud obdivovaného československého pavilonu, na nějž před šedesáti lety v Bruselu všichni pěli chválu... A naše bruselská restaurace, kde se tehdy hosté unesení naší expozicí s chutí dobře najedli a napili? Byla sice přenesena do Prahy na Letnou, ale nikdo o ni nakonec nepečoval, tudíž začala chátrat. Po letech byla rekonstruována na sídlo reklamky Havas. Přitom na Světové výstavě Expo 1958 Čechoslováci ukázali světu, co všechno umějí. Výstava trvala od dubna do října roku 1958, tedy šest měsíců. A je jistě škoda, že výše uvedené objekty, svědectví našeho úspěchu, nemůže veřejnost obdivovat dodnes.

Pavilon v Bruselu

„Pravda je, že na Brusel byla vyhlášena soutěž. Já se jí ale neúčastnil, protože jsem měl hodně práce. Posledním soutěžícím byl Adolf Hoffmeister, který přišel s nápadem, že postavíme koleje, na ně vlak, lidi budou tím vlakem procházet a za okny poběží česká krajina. To ale nebylo schváleno, a protože o mně věděli, že výstavy dělám, vyzvali mě, ať předložím návrh. Udělal jsem ho tedy na Jeden den v Československu. Tedy, že ukážeme práci, odpočinek a kulturu, a to bylo přijato,“ řekl iDNES.cz Jindřich Santar, hlavní scenárista československého pavilonu. Klíčovou snahou bylo prostě ukázat poválečný život v zemi v celé jeho šíři.

Ledy ztuhlého komunistického režimu začaly mírně tát už před rokem 1958, hospodářství válkou ne až tak zničeného Československa bylo v plném zápřahu a vše bylo třeba ukázat. „Vládní výbor na přípravu expozice řídil tehdejší ministr školství František Kahuda. Právě on dal elitním lidem poměrně značnou volnost v tvorbě. Podporoval Laternu magiku či Polyekran Josefa Svobody. Přínos špičkových umělců byl pak v tom, že nic nebylo přehnané, pavilon působil skromně, ale útulně a velice pěkně. V sovětském pavilonu měli naopak obrovského čokoládového medvěda ve staniolu. Poté, co se podívali k nám, tak radši čokoládu snědli a staniol vyhodili,“ směje se historický publicista Zdeněk Čech.

Československý pavilon stál u brány parku a od ostatních pavilonů ho dělily aleje. Byl sice trochu izolován a zastíněn stromy, ale to se nakonec ukázalo jako výhoda. „Skvěle splynul s přírodou a stál mimo hlavní výstavní humbuk, takže tam návštěvníci našli i příjemnou oázu klidu. Žádný obrovský průchoďák, jen hala a pět větších sálů,“ dodává Čech. Ostatně soutěž na jeho podobu vyhráli dobří architekti, František Cubra, Josef Hrubý a Zdeněk Pokorný, kteří si se spojením přírody a moderní architektury skvěle poradili.

Československé hity

V poválečné Evropě mělo Československo opravdu mnoho artefaktů vyspělosti. Bývalý novinář Čech vypráví ze své zkušenosti příběh o velkém obdivu k automobilu Tatra 603: „V té době začalo vyjíždět nové československé auto – šestsettrojka. Žil jsem v letech 1959 až 1960 jako dítě s rodiči v Norsku a pamatuju si, jak se tam kolem té šestsettrojky z našeho zastupitelství shlukovali na ulicích lidé a obdivně si ji prohlíželi. Byl to designerský klenot a Mercedes vedle něj tenkrát vypadal jak neforemná krabice. Většina podobných úspěchů skončila ovšem už nedlouho poté. Když se nějaké hospodářství odtrhne od světového koncertu, tak chvíli působí setrvačnost, ale potom bez důstojné konkurence začne zpomalovat...“

Bruselský úspěch byl právě o to větší, že šlo o první světovou výstavu, o první Expo po druhé světové válce, kdy se všichni už jakž takž vylízali z válečných ran. „A my jsme tu sklízeli úspěchy jako nikdo jiný. Velkou cenu Expa 58 obdržel například film Karla Zemana Vynález zkázy. Je to snad jeho vůbec nejlepší film a byl tady oceněn po právu. Měl v sobě jasné poselství, zvlášť třináct let po nejstrašnějším konfliktu dějin. Navíc to je výtvarný zážitek. Vždyť jako by tu ožily stylové ilustrace Verneových románů. Velkým favoritem byl tehdy americký velkofilm Cesta kolem světa za osmdesát dní, ale musel se sklonit před Zemanovou invencí,“ podotýká Zdeněk Čech, který oba filmy viděl, takže může srovnávat.

Ostatně Čechoslováci si odnášeli plné náruče cen. Nejlepší pavilon a nejlepší film, jak už stojí výše. Kromě toho získal zlatou medaili fotograf Jan Lukas, velkou cenu obdrželo sousoší Nový věk vytvořené sochařem Vincencem Makovským, oceněna byla kolekce šperků s českými granáty z dílny Jana Nušla a jeho žáků.

Statistika sice nuda je, má však cenné údaje. Takže Expo 58 navštívilo 42 milionů lidí, přičemž 6 milionů zašlo do československého pavilonu. Poslední autentické památky na naši historicky nejúspěšnější světovou výstavu jsou však jen stojan Kaplanovy turbíny před pražským a Makovského sousoší Nový věk před brněnským výstavištěm.

• Více z rubriky České osmičky ČTĚTE ZDE