V Trestním zákoníku jsou paragrafy (například paragraf 355 nebo 356 a další), které se prý přímo dotýkají svobody slova. Podle Šichtařové by dalo říci, že apelují na „dobré mravy“. „Reagují na ně asi tak, že všichni například cítíme, že mluvit nepěkně o nějaké rase není morálně v pořádku. Podobně není v pořádku ani zahýbat svému partnerovi. Ale za zahnutí manželovi se u nás nezavírá do vězení, protože to nijak neovlivňuje ničí život, zdraví, majetek a tak dál,“ uvedla a dodala, že se trestá až za čin, který někomu ublíží. Jednat nemorálně totiž prý ještě nemusí znamenat, že je správné, aby státní moc takové jednání trestala.
Rozdíl mezi svobodnou a nesvobodnou zemí činí svoboda slov a myšlenek. „To je ten zásadní princip, který definuje svobodu. Když na něj rezignujeme, postupně se jako společnost sami staneme těmi, jejichž propagaci dnes zákon zakazuje,“ zdůraznila Šichtařová, která je přesvědčená, že paragrafy vztahující se k názorové svobodě a svobodě slova nemají v právním systému co dělat. A to bez ohledu na to, zda některé výroky jsou či nejsou morální. „Nejde o to, co kdo říká, co si myslí, jestli nás to pobuřuje. To však neznamená, že každá idiocie má být tupě tolerována,“ napsala na svém blog na iDNES.cz.
Hlupák si své hlupáctví většinou ani neuvědomuje a tak se může za určitých okolností stát velmi nebezpečným individuem. „Může se kupříkladu snadno zabrousit do nějakého blábolu, takže se z něj pak zase musí složitě vybrušovat, že. Trestně stíhat za blbost sice je celkem blbost, ale na druhou stranu držet ústa a nechat každého žvanit cokoliv, co mu slina na jazyk přinese, je hloupost zrovna tak velká,“ řekla.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: nab