Podle Kohouta sice trh a mezinárodní obchod přeje silnějším, ale silnější nemusejí být vždy nejlepší. Obchody jsou podle něj zaplaveny zbožím, které sice splňuje všechny normy, ale často bývá nekvalitní. Příkladem mohou být potraviny v českých obchodech. „Zdravotně závadných je málo, ale ve srovnání se Západem je téměř všechno druhá jakost,“ povzdechl si.

Podle něj by pomohlo povinné značení původu, včetně konkrétní továrny, která vyrobila daný produkt. „Pokud například voláte na zákaznickou linku, abyste zjistili, kdo a kde vyrábí kdysi skvělé (a nyní nepoživatelné) lázeňské trojhránky značky Opavia, americká společnost Mondelez International (které značka patří) s vámi arogantně vyběhne. `Není to povinný údaj, litujeme.` Asi nezbývá než arogantně vyběhnout s Opavií a dalšími podobně zkaženými značkami,“ domnívá se ekonom s tím, že tohle ale není problém TTIP, protože ta prý povinnost značení původu nezakazuje, ani žádná jiná mezinárodní smlouva.

Přínos TTIP vidí také ve zjednodušení obchodu s automobily. Evropské i americké automobily mají zhruba stejnou úroveň bezpečnosti. Vyráběny jsou ale podle dvou odlišných souborů bezpečnostních norem. „Kdyby se podařilo najít společný euroamerický technický standard, obchod by byl hned jednodušší,“ domnívá se Kohout.