Potřebujeme desítky tisíc zahraničních pracovníků, ale politicky je to neprůchodné. Tak alespoň dorazí zhruba deset tisíc Filipínců a lidí z Kazachstánu. Hospodářská komora a zaměstnavatelé však chtějí víc, mnohem víc…

„Jaká je perspektiva samotných uprchlíků, jak se uchytí?“ zeptala se přítomných panelistů novinářka Českého rozhlasu Daniela Vrbová, která akci, již v Praze zorganizovala turecká neziskovka Mozaiky, Platform Dialog, za účasti zhruba dvaceti především mladých lidí, moderovala.

Pryč, pryč, tady se nezastavujte!

Přítomen jako další panelista byl také ředitel Organizace pro pomoc uprchlíkům Martin Rozumek. Ten uvedl mj., že „... je to vlastně taková celoevropská soutěž být co nejhorší, aby lidé šli dále. Podobně příšerné je to na celé balkánské trase, od Řecka přes Maďarsko, Slovinsko, Slovensko, kde šance dostat azyl je relativně malá. Když se tady někdo dostane do systému, tak tady to dopadá dobře. Nedopouštějí se nějaké kriminality, třeba drogové, nebo nekončí v kriminálu, ale mají práci. Ten náš pracovní trh bere vlastně každého,“ informoval přítomné Rozumek. „S integrací tedy tady není problém. I ta ukrajinská skupina lidí se chytla, je skoro zázrak, že 73 procent práceschopných lidí ve věku 18 až 65 let se začlenilo. Když se podíváme do zahraničí, tak tam se chytli také skoro všichni. Jsou výjimky, třeba vážně nemocní. Přichází prostě někdo zajímavý, který nás může obohatit.“

„V celé historii Spojených států amerických příchozí nezpůsobovali žádnou zátěž. Stejně jako nyní a je jedno, jestli se jedná o Mexičany nebo Guatemalany. Já jsem nenašel jednu jedinou studii, která by dokazovala, že se migrace nevyplácí. Ti Ukrajinci, co přišli v loňském roce, tak jejich přínos vysoce přesahuje sociální dávky, které čerpají,“ uvedl ředitel významné české neziskovky ve velkém pomáhající uprchlíkům a migrantům.

Desítky tisíc jsou málo

Novinář Hospodářských novin Honzejk pak uvedl: „Největší mínění vytvářejí sociální sítě, na kterých jsou nejsilnější ti, kteří zastávají radikální stanoviska a nabízejí nejjednodušší řešení. Je úplně jedno, jaké máme údaje – ekonomické, demografické, na Karlově Univerzitě mohou spočítat úplně cokoliv a ono je to vlastně úplně jedno. A klasická média s tím neudělají vůbec nic. Před nedávnem zaměstnavatelské svazy v ČR uvedly, že je tu málo lidí, kteří chtějí pracovat. Ano, máme tady nízké platy. Ale oni uvedli, že by potřebovali alespoň několik desítek tisíc ze zahraničí. Vláda vytypovala několik zemí, ze kterých by to tak nějak mohlo jít, mezi nimi byly například Filipíny, Kazachstán. Jeden z poradců premiéra věděl, že by šlo o čtyřicet tisíc lidí, že je to potřeba, ale tohle číslo by nám podle něj nikdo neskousl, tak jsme se podle něj jako vláda domluvili na polovině, na dvaceti tisících. Nakonec nebude ani těch 20 000, protože se opozice postavila proti a je jedno, že zaměstnanecké svazy argumentovaly, že není další, kdo by tu pracoval. Tím dokládám, že tato debata nemá vůbec nic společného s reálnými potřebami a racionalitou. Jestliže se tak rozhodují politici na základě toho, co není podložené,“ rozebral poměrně naštvaně situaci známý komentátor.

Senátorka k tomu uvedla: „Už tu jsou třeba ukrajinská bistra a já bych vítala bistra dalších národností. Nemyslím, že je to tak zlé a nejsou všichni na sociálních sítích. Česká společnost má problém zaměstnat i ty své lidi. Jsem z Kladna, kde je poměrně početná romská komunita. Jsou to lidé, kteří přišli ze Slovenska a jsou ještě z dob Československa, kdy sem přijeli pracovat do dolů a hutí. Hodně cestují po České republice z důvodů krize s bydlením. Byli i v Praze, ale jak se zvyšuje cena bydlení, tak jsou odsouváni do vyloučených lokalit, kde je organizovaný obchod s chudobou. V tomto má česká společnost obrovské rezervy, že se k Romům chováme, jako kdyby byli migranti, a přitom jsou to naši spoluobčané. Takže neumíme ani ty naše lidi přijmout mezi sebe. Problém je ve školství, v jedné škole je jich třeba převážná většina a pak jsou školy, kde nejsou Romové vůbec. A to působí velké problémy, i když děti by je v pohodě přijaly. Například já sama jsem nezažila, že bych chodila do třídy s romským spolužákem. A v těch některých školách ani jedno dítě nechodí do třídy s Romem. Přijde mi to velmi divné,“ posmutněla pirátská senátorka. „My se k problému chováme, jako kdyby sem nepatřili, jako kdybychom je tady nechtěli. V řadě škol narážíme na různé stereotypy a strach. U učitelů, rodičů. Když si člověk zvykne na pestrost, tak mu pak chybí. A česká společnost se tohoto strašně bojí.“