Izrael přišel s informací, která podle Spojených států vypadá velmi přesvědčivě, že Írán i po podepsání jaderné dohody v roce 2015 lhal a dál rozšiřoval své schopnosti v oblasti vývoje jaderných zbraní. Co tomu jako odborník říkáte?

Já jsem vždycky uznával Mossad. Pokud to, co řekl izraelský premiér Netanjahu, je pravda, tak je to nepochybně majstrštyk. Na druhou stranu načasování této informace je velmi specifické, protože americký prezident Donald Trump se má 12. května rozhodnout, zda Spojené státy budou podporovat odložení sankcí na Írán, nebo to odmítne. To by znamenalo jednostranné vypovězení smlouvy, která byla ale podepsána více stranami. Načasování vystoupení Netanjahua je celkem evidentní. Je pravda, že izraelský prezident má s Donaldem Trumpem mnohem lepší vztahy, než měl s jeho předchůdcem Obamou, takže za tlakem Spojených států amerických vůči Íránu je do značné míry třeba vidět i Izrael. O tom není pochyb. I konflikt v Sýrii nese největší riziko v tom, že by se tam mohl střetnout Izrael s Íránem, což by vyvolalo velký problém v regionu.

Nemám žádnou možnost, jak si informace z Izraele ověřit. Na první pohled ale nepřináší žádné nové informace, tedy nepotvrzuje, že by Írán lhal. Ale zaráží mne, že Íránci by takový archiv, i kdyby byl maskován jako kůlna na dříví, nijak nechránili, takže se ho agentům Mossadu podařilo relativně snadno překonat, aby byli schopni vyřadit systém a naložili tisíce a tisíce stránek, což nebyla práce na dvacet minut. Říkám si, že Íránci nejsou žádní hlupáci, aby si tak cenné know-how jak z hlediska jaderného výzkumu, tak politicky velmi citlivého, nechali sebrat před nosem. Opravdu nevím, co si o tom mám myslet.

I když evropští státníci amerického prezidenta Donalda Trumpa přesvědčují, aby od jaderné dohody s Íránem neodstupoval, on zřejmě uvažuje o tom, že ji vypoví. A nové informace Izraele budou dalším argumentem pro to, aby smlouva byla vypovězena, pokud Írán nepřistoupí na tvrdší podmínky, které žádá americký prezident. Donald Trump naznačil, že smlouva, která skončí za sedm let, což je podle něj už zítra, nemá smysl, když pak bude moci Írán znovu pokračovat v jaderném výzkumu. Má podle vás jaderná smlouva na deset let smysl?

Rozjednat smlouvu samozřejmě lze, ale je otázka, o co ji rozjednat. Zahrnout tam to, že se Írán vzdá svého vlivu v šíitských zemích, mi přijde jako Íránem neakceptovatelné. Základní problém Blízkého východu je přece o tom, kdo povede islámský a arabský svět, jestli to bude sunnitská Saúdská Arábie, nebo šíitský Írán. Vidíme dlouhodobě budovanou osu vlivu šíitského státu Íránu na ose Teherán – Bagdád – Damašek a Bejrút. Spojené státy americké vidí narůstající vliv Íránu, ale to si měly rozmyslet, než svrhly Saddáma Husajna, čímž zásadně zvýšily vliv Íránu v regionu, neboť Irák byl do té doby v rukách sunnitských Iráčanů, byť menšinových. To, že Írán podporuje šíitské milice v Jemenu proti Saúdské Arábii, je také evidentní. Fakt, že s nástupem Trumpa došlo k silné protiíránské rétorice, to bylo vidět při návštěvě Trumpa při první zahraniční cestě v Saúdské Arábii, kdy označil Íránce za největší podporovatele terorismu v regionu, přičemž se všichni ti sunnitští šejkové ze Zálivu museli třepat radostí.

Přitom já osobně si nemyslím, že za všemi problémy islámského terorismu stojí Írán. Tak to tedy určitě není. Teď to však zopakoval i americký ministr zahraničí Mike Pompeo. Je vidět, že to je jasná politika Spojených států amerických, za kterou může stát samozřejmě i Izrael. Podepsání smlouvy, která má trvat ještě sedm let, bylo uměním možného, čeho bylo dosaženo v rámci jednání šest plus jedna v roce 2015.

Ale můžeme věřit Íránu, že jadernou dohodu dodržuje, zvlášť poté, co se objevily důkazy, které získal izraelský Mossad?

Těžko říci. Zatím nemáme důkazy, že by ji nedodržoval. Neumím odpovědět, protože nevím, jaké kontrolní mechanismy byly nastaveny a do jaké míry jsou schopny zajistit, že Írán skutečně tu smlouvu dodržuje. Írán těžko někdo zastaví v politice posilování vlivu na Blízkém východě a Írán určitě nepřipustí, aby něco takového bylo součástí nové smlouvy, pokud se skutečně rozjedná. Írán bude zcela nepochybně využívat toho, že ostatní signatáři, jako je Německo, Rusko a Francie i další, nebudou ochotni riskovat, že místo dnešní smlouvy, která sice není ideální, nebudeme mít žádnou smlouvu. Tyto státy v zemi hodně investovaly a nebudou chtít, aby jejich peníze byly ohroženy.

Nedělám si žádné iluze o Íránu, ale zároveň si nedělám ani iluze o zájmech jiných států, mocností na Blízkém východě. Kdyby všem aktérům na Blízkém východě skutečně šlo o to, aby byl mír, tak bychom ho možná měli. Ale jak je vidět, všichni sledují svoje vlastní partikulární zájmy, tak máme sedm let trvající občanskou válku v Sýrii, máme problémy v Jemenu i jinde.

Takže věřit někomu na Blízkém východě, včetně USA a Ruska, když říkají, že něco je pravda, je velmi ošidné. Já bych byl velmi opatrný a velmi skeptický. Třeba i v kontextu úderu proti syrskému režimu. Něco se vyšetřuje a nevíme, jestli se chemický úder udál, kdo ho spáchal a podobně. Měli bychom být opatrní.

Takže si myslíte, že je lepší smlouvu s Íránem nevypovídat, jak radí evropští státníci, než se snažit ji změnit, být tvrdý a nekompromisní, a riskovat, že nebudeme mít žádnou smlouvu, která má zabránit výzkumu a případně výrobě jaderných zbraní v Íránu?

Myslím si, že je lepší mít aspoň nějakou, i když ne ideální smlouvu, a dohlížet na to, aby byla dodržována. Nevím, jaké jsou kontrolní mechanismy, ale obávám se, že když se smlouva vypoví, bude těžké dosáhnout smlouvy nové. Je otázka, jak se bude chovat Írán, jak se bude chovat Rusko, jak se bude chovat Čína. A zda v současné situaci – kdy Spojené státy americké mají velmi mizerné vztahy s Ruskem a Kongres Trumpovi ani nedovolí mít jiné, lepší – kdy Velká Británie má mizerné vztahy s Ruskem – zda zrovna ti aktéři, kteří před třemi lety pomohli k podpisu té smlouvy, budou teď spolupracovat. Nevím, jestli je v tuto chvíli situace příznivá k tomu, aby se smlouva vypověděla.

Íránci samozřejmě trpěli sankcemi, ty nepochybně hrály svoji roli, ale je otázkou, do jaké míry by se podařilo dojednat novou smlouvu, která by zahrnovala otázku raketového výzkumu, která možná měla být součástí už původní smlouvy. Ale jsem si téměř jist, že Írán nepřistoupí na podmínky, že nebude šířit svůj vliv v regionu, jinými slovy, že se vzdá, vyklidí pole Saúdské Arábii.

A nejsem si vůbec jist, jestli tyto požadavky, které artikuluje Donald Trump, jsou vůbec akceptovatelné pro Írán a jaký vůbec mají v současné době smysl. Pokud to není dělostřelecká příprava před tím, že Donald Trump udělá 12. května ten krok, kterého se obávaly jak Francie, tak Německo a Velká Británie. Kvůli tomu se uskutečnily cesty Macrona i Merkelové do Washingtonu.

Jaké může mít vypovězení jaderné dohody s Íránem následky, když se toho evropští politici tak bojí? Může to vést k další destabilizaci na Blízkém východě?

Zcela nepochybně. Může to zkomplikovat vztah mezi Íránem a Izraelem. Přitom ještě do roku 1979 spolu poměrně kamarádily, protože tehdejší Írán za vlády Rézi Pahlavího byl spojencem Izraele v boji proti Arabům, což se dramaticky změnilo po nástupu režimu Chomejního. Snaha o hegemonii Íránu je evidentní, střet šíitského islámu reprezentovaného Íránem a sunnitského reprezentovaného Saúdskou Arábií a do toho narůstající role Turecka nemůže vést k ničemu jinému než k dalším problémům, a přitom jich tam máme už tak dost. Takže bych vážně pochyboval o tom, že to je cesta, jak učinit Blízký východ bezpečnějším.

Může to během nějaké doby, měsíců či let, mít pro Evropu přímý negativní dopad v podobě další migrační vlny?

Migrace samozřejmě bude vždycky takový tikající problém. Pokud Írán vyrobí jadernou zbraň, musíme čekat, že ji vyrobí Saúdská Arábie. To je fakt, s nímž je nutné počítat.  A nejen oni. Rozšíření tzv. jaderného klubu je něco, co si nikdo nepřeje, proto nastal takový tlak na severokorejského vůdce Kim Čong-una. Riziko rozšíření klubu zemí, které mají jadernou zbraň, je třeba brát vážně. To bude představovat problém na Blízkém východě. Vidíme dobře, že Blízký východ je místem sváru a místem soupeření mezi Spojenými státy americkými a Ruskem. Také Čína se velmi angažuje na Blízkém východě. Mělo by být snahou tuto oblast více stabilizovat a to existující napětí prostě více nezvyšovat, ale snižovat.

Vidíme cíl izraelské politiky maximálně eliminovat nebezpečí Íránu vůči Izraeli. Je evidentní, že podpora Hizballáhu a Hamásu i různých teroristických skupin, podpora Sýrie ze strany iránských revolučních gard je v Izraeli považována za velkou hrozbu, a myslím si, že právem. Izrael v této oblasti velmi tlačí na Spojené státy americké, aby se neumožnilo Íránu mít jadernou zbraň a kterou by byl schopen vyrobit na základě programů, které měl před tím, než došlo k podepsání jaderné smlouvy. Ale neumím ověřit varování, která slyšíme ze strany Izraele.

Proti tomu je obezřetný postoj především Německa, do toho rezervovaný postoj Velké Británie, Macronovi se zřejmě nepodařilo přemluvit Trumpa. Neznáme poslední postoj Ruska, ale to nebude mít zájem tahat za Američany kaštany z ohně. Myslím, že to je v situaci, která by nebyla nikomu ku prospěchu.

Mohou mít rozdílné názory členů Severoatlantické aliance na jadernou dohodu s Íránem vliv na vztahy uvnitř NATO?

Nemyslím si, že by to mělo nějaký silný ohlas v alianci. Jednání, která proběhla, se evidentně zaměřovala na názor a postoj hlavních zemí aliance, na postoj Francie, Německa a Velké Británie. Nevím, jaká je komunikace mezi Spojenými státy americkými a Tureckem, pokud jde o tuto otázku. Ale nedomnívám se, že kdyby Trump smlouvu s Íránem vypověděl, mělo by to velký dopad na postoj NATO.

Ani na vztahy v ní?

Ony se postupem doby mění. Když za vlády prezidentů Francie a USA Jacquese Chiraka a George Bushe mladšího Chirac otevřeně kritizoval invazi Spojených států amerických do Iráku, těžko by někdo odhadoval, že za pár let díky vztahům prezidentů Macrona a Trumpa bude Francie, a ne Velká Británie, paradoxně vypadat jako hlavní spojenec USA v Evropě. Takže si nemyslím, že by rozdílné postoje k jaderné smlouvě vedly k dlouhodobým problémům v rámci aliance.