„V poslední čtvrtině osmdesátých let již bylo jasné, že změna musí přijít. Ale kdy? Říkal jsem, že se ji musíme snažit vyvolat, aby nás nakonec nepověsili společně s komunisty. Hrozilo, že se budou držet tak dlouho, až nastane totální krize a lidé je budou chtít věšet na lucerny. A my je pak budeme muset z humánních důvodů bránit a skončíme na těch kandelábrech s nimi,“ zavzpomínal Oslzlý.

Současně se však domnívá, že po roce 1989 měla být komunistická strana zakázána a komunističtí zločinci měli být souzeni. V případě odsouzení si také měli řádně odpykat trest, aby si lidé lépe uvědomili, že komunistický režim byl zločinný.

Ale Václav Havel byl prý tehdy proti zákazu komunistické strany.

„Václav Havel mi vysvětloval, že to nemá cenu, že oni jsou aktivní a vstoupí do jiných stran. A to se také stalo. Pro mne je existence strany, která má v názvu „komunistická“, nepřijatelná, protože komunismus je stejně nebezpečný jako fašismus a strana, jež by měla v názvu fašistická, by u nás ze zákona být nemohla. Nehledě na to, že se někteří členové nepokrytě hlásí k totalitní minulosti a zastávají vysloveně stalinistické názory. KSČM se svým názvem pojmenovává jako nedemokratická a jako taková se nemá podílet na řízení demokratické společnosti, takže je pro mne nepřijatelné, že máme vládu, která je na této straně závislá,“ zlobil se dramaturg a pedagog.

V závěru rozhovoru Oslzlý varoval, že je naše demokracie křehká a stále si ji musíme bránit a pěstovat. Vždy totiž bude hrozit, že lidem, kteří se dostanou k moci, stoupne tato moc do hlavy. Pak často nevedou dialog s veřejností, ale jen mocenský monolog, neboť věří, že jejich názor je ten nejlepší.