„Dva roky od chvíle, co Rusko anektovalo Krym, se výraz 'ruská hybridní válka' stal evergreenem západních politických, mediálních a akademických lexikonů,“ píše Bershidsky s tím, že je ve výrazu zahrnuta veškerá agrese a negativa se Ruskem spojená.

Jenže původ hybridní války sahá do roku 2006, kdy jím byla popsána válečná strategie libanonského Hizballáhu, vzniklá ze spojení partyzánského boje a teroristických útoků. V roce 2013 se její význam rozšířil a vztahuje se tak i na moderní technologie, média, ekonomiku a diplomacii.

Ale to podle Bershidskyho není vůbec nic nového, jelikož válka se vždy vedla mnoha způsoby a všichni velcí vojevůdci využívali i nevojenských prostředků, aby v konfliktech zvítězili. Tudíž se nejedná o žádné ruské „ďábelsky vynalézavé“ specifikum. Přesto se však z ruské „hybridní války“ stal po invazi na Ukrajinu všeobecně přijímaný „meme“.

Hybridní válku začali zkoumat i akademici, kteří se snažili o její co nejpřesnější popis. Například podle doktoranda Dartmouth College Alexandera Lanoszky znamená hybridní válka konkrétní strategii, která „záměrně využívá různé nástroje národní moci k dosažení zahraničněpolitických cílů s ohledem na předpokládané cíle a možnosti protivníka“.

„Někteří považují tuto definici za tak širokou, až je zbytečná,“ píše Bershidsky a připomíná, že i když víme, co hybridní válka znamená, tak nám nic neříká o skutečných ruských cílech a zájmech. Mylně se totiž domníváme, že Rusko má nějaký „velký plán“. Ten se ve skutečnosti mění podle okolností.

Celý text zde

Podle Bershidskyho však nějaký ruský plán rozhodně existuje a Vladimir Putin dělá spoustu věcí, ze kterých jej mnozí podezírají. Západní média jej však prezentují v mnohem strašlivější podobě a tak jen podporují stejnou paranoiu, kterou přisuzují Rusku.

Bershidsky však dodává, že hybridní válka je vůči Rusku mylně použitý termín už jen z důvodu, že samo Rusko neustále tvrdí, že se brání agresi Západu. Mnozí jeho představitelé dokonce tvrdili, že Západ vede proti Rusku hybridní válku. „V mysli Putinova bezpečnostního aparátu to tak probíhalo ještě před rozpadem Sovětského svazu: podrývání ekonomiky, zhoubná propaganda, podporování rebelů, intenzivní špionážní a kybernetické útoky za použití údajně skrytých možností západního počítačového vybavení, postupné obkličování hranic.“ A na veřejnosti se o hybridní válce mluví již od roku 2012.

Samotné použití výrazu válka v tomto případě však vedlo k tomu, že Rusko podle Samuela Charapa z Mezinárodního institutu strategických studií (IISS) bralo ukrajinskou revoluci z let 2013 a 2014 jako válečný akt namířený proti němu. „I když propagandisté Kremlu věří, že válčí, když jdou ven a natočí reportáž o ‚znásilněné‘ ruské dívce v Berlíně, nejde opravdu o válku, i když to možná vyprovokuje nějaké zmatené rusky mluvící Berlíňany, aby vyšli do ulic,“ píše Beshidsky.

Při kybernetických útocích nikdo neumírá, při lživých článcích také ne. Žádný z těchto postupů nevyvolá vojenskou reakci, i když jsou nepříjemné. Ani špionství není válka, jinak by vztahy mezi USA a Německem vypadaly velmi odlišně.

„Silné instituce, svobodný tisk, technologická odbornost a dobrá vláda, která udrží občany šťastné, jsou dostačující pro boj s jakýmkoliv prvkem této takzvané ‚hybridní války‘,“ dodal komentátor a poznamenal, že bychom udělali lépe, kdybychom nechali hybridní válku Rusku s jeho „obléhací mentalitou“, protože nám to jen prospěje.