Podle Kmoníčka je 90 procent toho, co Trump na adresu Ruska říká, motivované geopolitikou. „Existuje tudíž slušná zásobárna věcí, v nichž si ruské a americké národní zájmy nemusejí protiřečit. Například dosáhnout lepší obchodní dohody s Čínou. Domnívám se, že jsme svědky remaku triangulární diplomacie amerického prezidenta Richarda Nixona ze 70. let. Ten tehdy zjistil, že dostat ze stále komplikovanější Brežněvovy Moskvy nějaký výstup, tedy že by někdo konečně rozhodl v otázce jaderného odzbrojení, je téměř nemožné. V tu chvíli přišel Nixonův poradce pro národní bezpečnost Henry Kissinger s ideou, že přes Pákistán osloví Peking, protože tamní komunisté stejně komunisty nejsou, přestože v jejich čele stojí Mao Ce-tung. Z pohledu dnešního městského liberála to byl poměrně odvážný tah, jako když Roosevelta donutil Hitler ke spojenectví se Stalinem. Výsledkem toho bylo, že Nixon zcela změnil poměr sil v Radě bezpečnosti OSN. Nahradila se Čankajškova Čína tou novou Čínou, která nás v nočních snech pronásleduje až dodnes. Donutil tím zároveň Moskvu, aby přehodnotila rusko-americké vztahy,“ vysvětlil.

Politicko-vojenským partnerem USA je sice Moskva, největší ekonomikou planety je ale Čína. „Čína si je svojí hodnoty a váhy vědomá. Navíc čas pracuje pro ni, což znamená, že když nějaký deal o tři, pět, osm či deset let odloží, dosáhne lepších výsledků,“ uvedl Kmoníček s tím, že do této logiky zapadají i telefonáty Trumpa s tchajwanskými představiteli. „Američané se rozhodli, že se musejí dostat z problémů, které způsobil George Bush junior a které nevyřešil Barack Obama, anebo k nim dokonce občas nějaký přidal. To je batoh, který bude Trump řešit postupným stahováním se zpět na to, co Amerika potřebuje v tuto chvíli,“ uvedl Kmoníček. A co podle něj tedy Amerika potřebuje? „Rozhodně z geopolitických důvodů nepotřebuje držet předměstí Damašku. Tam je možné dosáhnout relativně rychlé geopolitické dohody s Ruskem,“ konstatoval Kmoníček.

Svěřil se s tím, že jeden americký bankéř mu humorně popisoval, „že vzájemné americko-ruské porozumění se dostane až do fáze, kdy Čína pochopí, za kolik zase bude muset koupit americké vládní dluhopisy“.

List ale poukázal i na to, že Trump se zostra pustil i do Severoatlantické aliance, kterou označil za přežilou. A Poláci se obávají stažení amerických jednotek, které do Pobaltí vyslal Obama.

„Klíčová bude Trumpova účast na summitu NATO na úrovni hlav států v polovině roku. Jedno je ale jasné už dnes, bude tlačit na zvýšení obranných rozpočtů členských zemí. Otázka amerických vojáků v Pobaltí je hrací karta, která je důležitá pro klid spojenců v NATO i coby ukázka možností partnerovi u šachového stolku Vladimiru Putinovi, tedy že dohoda s Ruskem není jedinou opcí Washingtonu. Vsadil bych si, že nebude tlak, aby se toto rozhodnutí měnilo. Upřímně, strategickou rovnováhu mezi Ruskem a NATO to nijak nenarušuje,“ prohlásil Kmoníček.

Myslí si také, že Trump výrazně přehodnotí bezpečnostní hrozby a bude klást mnohem větší důraz na boj s islámským terorismem. „To souvisí i s podstatou kritiky vůči NATO. Aliance byla vytvořená pro minulé války. Hledala pod každým lopuchem Rusa, dekonspirovala jejich agenty a snažila se je zatlačit zpět k Volgogradu. V této chvíli to ale není Ruská federace, která by na nás každý měsíc páchala teroristický útok. NATO si také musí ohlídat, aby ten, kdo platí tři čtvrtiny rozpočtu, měl pocit, že za to dostává odpovídající hodnotu,“ dodal Kmoníček.