Dnes se zprávy šíří především prostřednictvím internetu, a to na jedné straně znamená, že se k nim dostane prakticky každý. Na straně druhé je však také třeba počítat s jistou zkratkovitostí a zjednodušením internetových zpráv. A tady se podle Radičové nachází problém.

„Online svět znamená krátká, rychlá, vizuální zpráva. Dynamika a udržení klienta na mém online médiu znamená vytvořit mu zároveň informační bublinu. To znamená komunikovat s ním na téma, které je jeho tématem a jeho postojem – efekt ozvěny nebo zrcadla. A do této rychlosti vstupuje titulkování. Nečteme dlouhé texty. Text se musí vejít na obrazovku mobilu, protože gro komunikace je už přes mobily. Jen co je text delší, už musíte scrollovat, čímž se ztrácí souvislost. Tím se zkracuje prostor. Znamená to, že je třeba sahat jen po jednoduchých a zjednodušených větách a vůbec ne po vysvětleních,“ varovala Radičová.

Ukázalo se, že internet nenapomohl prohloubení vzdělání u všech lidí.

„Celý svět si zvykl na povrchní zprávy. Když vznikl internet, mysleli jsme si, jak budeme všichni vzdělaní. A co se dnes děje? Vysvětlujeme, že Země není plochá! Ano, vytvořil se i prostor pro zneužívání, populismus, konspirační teorie, pro nechutnou manipulaci až kyberválku. Všechno jsou to nové rozměry, které jsme pokládali za negativa, ale ne takového rozsahu. A proti přílišné expanzi je už třeba se bránit,“ pokračovala.

Jinými slovy se nažila říci, že svoboda slova má své limity a stejně jako je zákonem regulováno např. televizní vysílání, měl by být podle socioložky jisté regulaci podroben i internet. Jinak regulovaná média, která se musí řídit jistými pravidly, nemohou soutěžit s těmi, která někdy píší kvalitní informace, ale v některých případech i bláboly.

„Nemáte šanci soutěžit s médiem, které si může říkat, co chce, absolutně bez toho, aby muselo ověřovat informace a zodpovídat za to, co přináší jako lež nebo dezinformaci,“ upozornila Radičová.

Některé lži a dezinformace postihují už současné zákony. Např. zákon na ochranu osobnosti, zákon namířený proti rasistickým projevům a proti projevům nenávisti, které by v konečném důsledku mohly vést k omezení práv jiných lidí. V těchto věcech nelze tolerovat absolutní svobodu slova.

Podle Radičové však kupříkladu provozovatelé sociálních sítí přiznávají, že projevy nenávisti nejsou schopni postihovat, a proto by měl nastoupit zákon. Třeba i celoevropský zákon, který vymezí pravidla regulace internetu.