"Věřím, že Karel Marx měl pravdu, když řekl, že náboženství je opium lidstva. Nicméně ta věta na sto procent sedí na islám. Islám je levné opium. Můžete se stát lehce muslimem a současně se modlit i zabíjet. Je to satanské náboženství. Satan hledal osobu, do které by se převtělil. Když neuspěl s Ježíšem, posunul se do Mekky. Do pouště, kde ho nikdo neviděl. Tam našel osobu, do níž se převtělil. Byl to Mohamed," říká rozvážně starší holohlavý muž. Jeho identitu se ParlamentníListy.cz rozhodly utajit. Hovoří totiž mnohem drsněji, než autor Satanských veršů Salman Rushdie, na něhož byla vydána fatva, byl tedy odsouzen k smrti. Nicméně Jousif žije stále v iráckém Kurdistánu, kde by za svá slova nejspíš zemřel strašnou smrtí.

Setkání v čajovně

"Nemohu mluvit napřímo pod svým jménem, chápejte to prosím," sdělí na úvod. Sedíme v čajovně v Dahúku, jednom z měst iráckého Kurdistánu. Tento člen chaldejské katolické církve ze Sýrie napsal nespočet knih o historii, náboženstvích a tak dále. V arabštině, takže si mnohé, jak sám říká, musel nechat pro sebe. S ParlamentnímiListy.cz se ale bavil zcela otevřeně. Neustále se však ohlížel, jestli hovor někdo neposlouchá. Domluvili jsme se, že mu budeme říkat Jousif Karim.

"Víte, my jsme menšinou na středním východě a stovky let jsme utlačováni. Nicméně před tím jsme byli většinou, ale muslimové k nám přišli z pouště a vše ovládli. Jejich náboženství jim dalo právo utlačovat ostatní a udělat z nich podlidi. Nechci mluvit takto útočně, mezi muslimy mám spousty dobrých a vzdělaných přátel, ale musím. Víra v islám je doporovázena nenávistí k nemuslimům. V Evropě jsou muslimové vnímáni jako pokorní a tolerantní lidé, ale tak to není. Jakmile se jejich komunita někde rozvine, posílí, tak začnou dělat problémy. Věří totiž, že je celá planeta pro jejich Aláha, takže jeho následovníci mají všude právo dělat si, co mohou," podotýká.

A na to konto uvádí příklad: "Mnoho křesťanských rodin se sem vrátilo ze Švédska, Austrálie a Anglie. Byly totiž překvapeny a pak zklamány totálně liberální politikou tamních vlád. Znám dva bratry doktory. Pracovali v nemocnicích v Anglii. Jeden z nich mi vyprávěl o jeho procitnutí. Pracoval v Londýně. Muslimští doktoři a sestřičky se mohli modlit v několika místnostech, měli je k tomu uzpůsobené. Do jednoho kouta si položil dvě svíčky, mezi ně Bibli a na stěnu pověsil kříž. Přišel za ním šéf nemocnice s tím, aby se modlil v srdci, protože jeho modlitební kout obtěžuje ostatní. Odešel, stal se knězem a dnes působí zde. Jeho bratr to samé."