Česko podepsalo istanbulskou úmluvu v roce 2016, zatím ale nedošlo k její ratifikaci, která musí proběhnout jak ve Sněmovně, tak v Senátu. Zatímco velká část evropských států už úmluvu ratifikovala, obě komory českého Parlamentu téma dlouhodobě odsouvaly. Podle vývoje v posledních týdnech se navíc zdá, že ani Senát, ani Sněmovna istanbulskou úmluvu nejspíše neschválí.

Text úmluvy má za cíl řádně trestat domácí násilí, sexuální obtěžování, znásilnění, nucené sňatky nebo takzvané zločiny ze cti či mrzačení genitálií. Podle úmluvy bývají ženy mnohem častěji obětí domácího a sexuálního násilí než muži, a proto je třeba bojovat s genderovými stereotypy ve společnosti.

Ústavně-právní výbor Senátu již doporučil horní komoře neratifikovat istanbulskou úmluvu. Podle většiny členů výboru je tato Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí ideologickým dokumentem, který je založen na „genderovém třídním boji“ a mohl by vést k diskriminaci mužů. Všechny skutky požadované istanbulskou úmluvou k trestání už prý navíc jsou zakotveny v českém právním řádu.

Nováková v rozhovoru pro InovaceRepubliky upozorňovala na některé problémy, které se pojí s istanbulskou úmluvou. „Ta úmluva je rádoby proti násilí na ženách, ale pro mě, protože se tou problematikou dlouho zabývám, je to spíše o realizování ideologie přijaté ještě dávno předtím. Musela jsem opravdu pátrat, nestačí si přečíst jen těch 81 článků istanbulské úmluvy, já jsem pátrala dál a vyšlo najevo, že ta úmluva naplňuje tzv. yogyakartské principy,“ vysvětluje Nováková.

„To jsou principy z roku 2006, kdy se v Indonésii sešla skupina lidí, kteří mají genderový pohled na svět a mají genderové teorie. A tam se objevila genderová ideologie, která se snaží prosadit jako jediná platná teorie, a ta našla formální zpracování právě v těch yogyakartských principech. Oni vzali všechna lidská práva, která známe z Listiny práv a svobod, a řekli, že všechna tato práva platí pro lidi, kteří jsou nezařaditelní do kategorie muž a žena a kteří jsou nezařaditelní do heterosexuální nebo homosexuální kategorie,“ říká Nováková.

Právě tam se prý začala formulovat mnohost genderů a genderových identit. „Já musím říct, že genderová studia byla obohacující, protože ve svém počátku se soustředila na typické chování žen a mužů a jejich genderových rolí ve společnosti. Ale potom se najednou zrodila myšlenka, že pohlaví není nic jiného než společenský konstrukt založený na genderu. Tak se objevila genderová identita, takže zatímco gender je vlastně pohlaví muž a žena, genderová identita už je od samého počátku v mnohosti. Jde o prožívání sebe sama a dnes jsou jich podle různých seznamů vyšší desítky. Takže člověk se vlastně může cítit, jak uzná za vhodné, jakou genderovou identitu si vybere,“ vysvětluje poslankyně.

Ovšem zastánci této ideologie podle Novákové nemají žádnou oporu ve vědeckém přístupu. „Nikdy se nijak nestřetli s vědci, kteří se věnují genderovým studiím. Nikdy nedebatovali o tom, jak to vidí sociologové, biologové a lékaři. Naopak se rozvinul obor genderová medicína, který nás utvrzuje v tom, že muž a žena jsou velmi odlišní, a proto jsou i jiné projevy nemocí a chorob a tak dále,“ tvrdí Nováková.