Podle Kotziana je namístě se ptát, čeho by díky istanbulské úmluvě mohly politické neziskovky dosahovat strategickou litigací. Státům se například istanbulskou úmluvou ukládá do právního řádu prosazovat „celostátní efektivní, komplexní a koordinované politiky zahrnující veškerá relevantní opatření směřující k prevenci a potírání všech forem násilí spadajících do působnosti této úmluvy a státy zajistí, aby násilí vůči ženám bylo řešeno holisticky“. „Je určitě zřejmé, kolika způsoby lze tato neurčitě napsaná ustanovení vyložit, jak by je bylo možné zneužívat a k čemu všemu by bylo možné stát přinutit strategickou litigací,“ uvádí v komentáři pro Rádio Universum právník. Robert Kotzian se monitorování neziskového sektoru věnuje stabilně, je autorem knihy Politické neziskovky a jejich boj proti západní civilizaci.

Úmluva zavádí rovněž diskriminaci. Požaduje, aby státy do svých právních řádů zanesly zákaz veškeré diskriminace žen na základě genderu. Současně musejí státy učinit „vše nezbytné pro to, aby se každý občan, obzvláště pak muži a chlapci, aktivně zapojil do prevence všech forem násilí“. „Není přehnané nazvat Istanbulskou úmluvu převýchovným nástrojem. Uvědomíme-li si, že genderismus je ve své podstatě formou marxismu, dostáváme se do poloh, které naše historie už poznala. Převýchova chlapců a mužů v duchu genderistické ideologie je snahou o postupnou likvidaci soužití mužů a žen a manželství,“ pokračuje Kotzian.

Upozorňuje i na postavení politických neziskovek pro případ, že bychom istanbulskou úmluvu ratifikovali. „Kromě toho, že získají klacek na stát a významný politický vliv, aniž by musely procházet demokratickými volbami, zajistila by jim istanbulská úmluva nové a stabilní zdroje peněz,“ uvádí právník.

Smluvní státy podle úmluvy budou povinny přidělit „přiměřené finanční a lidské zdroje“ na opatření, která istanbulská úmluva přikazuje, včetně těch opatření, která „zajišťují nevládní organizace a občanská společnost“. Státy budou povinny (čl. 9) zajistit na všech úrovních „uznání, povzbuzení a podporu práci relevantních nevládních organizací a občanské společnosti“, se kterými budou povinny navázat „efektivní spolupráci“. „Státy budou povinny bohatě a trvale dotovat politické neziskovky a pověřovat je úkoly v oblasti prosazování genderismu do života každého z nás. Jedním z polí, kde by politické neziskovky rozsáhle působily, by bylo školství. Za státní peníze, bez pozornosti rodičů, budou vymývat dětem mozky,“ zmiňuje, jak úmluva přikazuje, aby ve školních osnovách byla uvedena genderistická témata.

„Kromě zbytečného právního plevele je istanbulská úmluva především genderistickým ideologickým a převýchovným nástrojem. Je to cesta politických neziskovek k nebývalé moci a stabilnímu financování. Proto po ní tolik volají. Istanbulská úmluva je zlem, jehož účelem není nic menšího než likvidace rodiny, tradičního soužití mužů a žen. Je hrozbou nové tyranie, která však nepřijde náhle jako evidentní zlo, které o sobě bude otevřeně prohlašovat, že je zlem. Jako každá tyranie bude i tato přicházet postupně a oblečena do šatů ušitých ze vznešených hodnot,“ uzavírá Kotzian, podle kterého je jen na nás, zda včas pochopíme podstatu této úmluvy a dokážeme se jí postavit.