Josef Mareš vyšetřoval jedny z nejtěžších zločinů, které se v Česku odehrály. Třicet let strávil u policie, z toho velkou část působil jako velitel pražské mordparty. Uniformu nakonec vyměnil za psaní scénářů, knih i rozhlasových her, v čemž slaví nemenší úspěchy.

Jako spoluautor úspěšného seriálu Případy 1. oddělení nebo Devadesátky Mareš prozradil, zda je v plánu natáčení další řady: „Seriál Devadesátky a tři řady Případů 1. oddělení už vycucly celou mou policejní kariéru. Už by asi těžko bylo z čeho brát,“ uvádí Mareš, že docházejí témata a třetí úspěšná řada Případů 1. oddělení bude poslední. „Pár případů bychom ještě dát mohli, ale myslím, že už by to bylo zbytečně na dřeň,“ dodává.

Záznam celého pořadu naleznete ZDE.

Nyní se prý věnuje dalšímu projektu, kterým je seriál Docent. „Měl by mít premiéru na jaře příštího roku. A v současné době už máme nabídku na pokračování, takže vymýšlíme teď úplně něco jiného. První oddělení jsme úplně vypustili z hlavy,“ vysvětluje bývalý úspěšný policejní vyšetřovatel.

Poznávají se ve scénářích lidé, které Mareš dostal za mříže? „Poznají se určitě ti pachatelé, kteří spáchali čin, jenž je předobraz toho dílu. To je většinou skoro autentické, ti se poznají určitě. Jeden se nám dokonce ozval, a nejenže nás chtěl pochválit, že je to autentické, ale žádal Českou televizi o peníze, protože on vymyslel to know-how toho zločinu. A tím, jak jsme to zfilmovali, tak žádal licenci, že bychom ho od něj odkoupili,“ popisuje scenárista. V tomto případě šlo o případ přepadení starších pánů, kteří si chodili pro důchod, vysílán byl v první řadě.

Policejní metody jsou v seriálu sice z části odhalené, ale stále je nutné si klíčové policejní postupy nechat pro sebe. „Lidé, kteří ty vraždy opravdu vyšetřují, sami vědí, že se to dělá ještě trochu jinak, ale to si necháváme pro sebe. Vždy tam uděláme nějaký oslí můstek, že na to detektiv přijde jiným způsobem nebo náhodou. Určitě tam není ta pravá kuchařka, jak policie opravdu postupuje,“ uvádí Mareš.

V rozhovoru padly i dotazy od divaček, jednou z nich byla Světlana Witowská. Zajímalo ji, „co je noční můra vyšetřovatele vražd“. „Noční můra je, kdo je pachatel. Případ vyšetřuje většinou celý tým lidí. A když je případ opravdu složitý a hodně náročný, je tam tlak médií apod., tak když jdete spát, říkáte si, jestli jste udělali všechno, co se udělat má, jestli jste něco nezapomněli. Nastoupíte do metra a říkáte si, co když ten vrah teď jede se mnou? A já ani nevím, jak vypadá,“ popisuje Mareš, jaké myšlenky se kriminalistovi honí hlavou.

Právě zmíněný tlak médií jej podle jeho slov dostával do stresu coby velitele 1. oddělení. „První mediální případ, který jsem dělal, byl případ Ivana Jonáka, tam jsem byl jmenovitě napadán,“ uvádí. Jonák byl symbol 90. let, seděl za vraždu manželky. „Jako řadového vyšetřovatele mě ‚nikdo neznal‘, když se dělal Orlík nebo další vraždy, tak jsem se médiím vyhýbal. Protože řadový vyšetřovatel nebo detektiv je raději, když se o něm neví. Jenže když se stanete vedoucím oddělení, tak ten případ musíte prezentovat, vysvětlovat,“ pokračuje Mareš.

„A tím, jak jste známý… Vlastně jsem nejhorší období prožíval, když byla premiéra úspěšného seriálu 2014, kdy lidi byli z toho 1. oddělení nadšení, ale někdo to vnímal tak, že se to natáčí v přímém přenosu a já místo toho, abych vyšetřoval vraždy, tak píšu scénáře,“ podotýká.

„Nejdůležitější je, aby se člověk pořád chtěl učit nové a nové věci. To, co stačilo na vyšetřování vražd v devadesátých letech, stoprocentně nestačí dnes. Jsou nové technologie, vše se dělá už trochu jinak. Mění se někdy i zákony. Na to vše policista musí reagovat a musí to znát,“ zdůrazňuje Mareš.